Jan Prchlík – MIVARDI CZ - Opět a znovu díl II.

05. 03. 19

049-1.jpg

Pokračování prvního dílu...Zkrátka jsem jí míjel. Po ne úplně úspěšných vycházkách jsem si vyčistil hlavu na menší pískovně, kde jsem nachytal krásné ryby a dal se opět do pohody. Když jsem se vrátil, na zakletý úsek zabodoval jsem krásnou rybou a říkal si, že i kdyby se mi konkrétní rybu ulovit nepodařilo, ta námaha za to stála. Čas běžel, voda v řece se nemilosrdně ohřívala a čas tření se blížil. Jestli jsem si něco přál tak to bylo chytit tuto rybu v průběhu jara v nejlepší kondici a na to už jsem mnoho času neměl. Vystřídal jsem několik míst a snažil se rybu za každou cenu dohnat.

I když to bylo velice vyčerpávající, tak moje zarputilost byla tak veliká, že jsem přestal vnímat únavu i to, že se mi nedaří, jak bych si přál. Každou vycházku jsem si užil naplno, i když vyšla naprázdno. Datum 22. Května teplota vody dvacet stupňů a pomalu se mi do hlavy vkrádala myšlenka, že letošní jaro se mi to zkrátka nepodaří. Dával jsem tomu posledních pár dnů, než se ryby začnou třít.

RAPID B17 HARD BALLS CHAMPION PLATINUM

049-1.jpg

Jan Prchlík

Rozhodl jsem se vsadit na tři vycházky na místo, kde jsem to ještě nezkoušel, které se nacházelo kousek nad jezem, a v tenhle čas by se zde ryba měla zdržovat. Předkrmování nemělo smysl z hlediska možného obsazení místa a vsadil jsem na to, že zde kapři budou. Po večerním příjezdu se mi domněnka potvrdila a několik ryb celkem slušné velikosti jsem na hladině viděl. Největší pohyb byl na korytě a tak jsem oba pruty směřoval právě tam. Jeden po proudu několik metrů a druhý dostatečně proti, aby si co nejméně konkurovaly. Jelikož byl pohyb na vodě velký, nakrmil jsem pouze trochu a snažil se udělat záběr co nejdřív.

RAPID CHAMPION PLATINUM B17

048-2.jpg

Po jedenácté hodině se rozjel prut proti proudu a brutální tah ryby byl jasným znamením, že se o žádného dorostence nejedná. Trvalo to několik minut, kdy mi ryba nedala nic zadarmo, a v hlavě mi lítaly nejrůznější myšlenky. Když už byla ryba v těsné blízkosti břehu, kde byla hloubka okolo čtyř metrů, cítil jsem známé drhnutí vlasce, což naznačovalo, že problém je hodně blízko. Bohužel po pár vteřinách byl konec. Prut na tvrdo a i když jsem ještě dobrou půlhodinu čekal, že kapr z vázky vyjede, z vody jsem dostal pouze montáž. V tu chvíli jsem byl naprosto neschopný čehokoli. Moc mě mrzela ztráta ryby, která mohla být právě ta, na kterou čekám. V průběhu rána se nic neudálo a byl čas na odjezd. Po večerním příjezdu se ryby opět ukazovaly na korytě. Pruty letěly na stejná místa a byl jsem plný očekávání, jestli mi kapři dají další šanci. Nic se nedělo. Ani do půlnoci ani ráno během tří hodin co jsem měl možnost ještě u vody pobýt. Bylo mi to divné, že ryby v místě mám a nejsem schopný je chytit.

047.jpg

Přemýšlel jsem celý den v práci jak na ně přijít a rozhodl jsem se vrchní prut přesunout ještě výš proti proudu do klidové části. Když jsem večer dorazil po rybách ani stopa. Naprosto klidná hladina zcela bez pohybu. Vrchním prutem jsem tedy mířil nad sebe. Vzal jsem pár koulí boilie Devil squid a vyrazil hledat to správné místo. Vlezl jsem do řeky v části, kde se rozrůstalo stulíkové pole a kde byla hloubka necelý metr. Těsně před třením dobrá volba a tak nějak jsem si nadával, že mě to nenapadlo dřív. I když se ryby ukazovaly na hlubší vodě, krmit se přeci mohly právě tady. Jedno pípnutí těsně před tím, než jsem šel stáhnout pruty, dál nic. No co už dám tomu ještě cigaretu. Prudká zpátečka a domotávám tak rychle jak jen to jde. Zdolávání probíhá v klidu a na konci je slušná jikernačka. Ulehám s dobrým pocitem a řídím budík na půl čtvrtou. Když ráno zazvoní, už se mi nechce ani vstávat. Po kolikáté už letos? Sebral jsem se z lehátka s myšlenkami na blížící se non stop lov a s trochou nadávek jsem šel připravit pruty. První jsem nahodil opět do koryta po proudu s tím, že si nechci eventuálně odříznout horní, který byl v těsné blízkosti břehu večer úspěšný. Pravý jsem tedy šel opět zanést na místo, ze kterého přišel večer záběr.

032-2.jpg

Vzal jsem pár kuliček boilie a vyrazil. Po několika krocích jsem se zarazil a vrátil jsem se zpět. Nějak se mi v hlavě přemítlo, že jedna z mých nejlepších přesvědčovacích metod na opravdu ty největší kapry je na montáž nasypat opravdu pěknou porci návnad. Několik hrstí a kapsa se naplnila po okraj. Položil jsem montáž mezi čerstvě narostlé listy stulíku a přímo na ní všechno krmení nasypal. Se slovy tak pojď, jsem prut zanesl zpátky do vidličky, šel si sednout a pozorovat nově se probouzející den. Není snad nic hezčího než pozorovat jarní rána u řeky a doufat v ten pravý záběr, který vám vyšroubuje adrenalin na tu nejvyšší možnou mez. Do zpěvu ptáků se ozvala neskutečná rána několik metrů od místa, kam jsem prut před pár okamžiky odnesl.  V tu chvíli by se ve mně krve nedořezalo. Bylo mi jasné, že tahle ryba byla z té kategorie, kterou zkrátka chytit chcete a chcete jí chytit nejvíc. Přál jsem si to, chtěl jsem to tak strašně moc a říkal si pořád dokola, ať to sebere. Možná deset minut po výskoku ryby se prut začíná ohýbat a snad ještě před prvním pípnutím signalizátoru ho držím v ruce.

031-1.jpg

Neskutečný tah. Zažil jsem už hodně soubojů s opravdu velkými rybami a bylo mi jasné, že se jedná o rybu s kategorie, kdy váha začíná číslem 2. Prolétla mi v hlavě myšlenka a slova jednoho mého bývalého parťáka, který mi v době kdy jsem ještě rybu s váhou nad dvacet kilogramů neměl, řekl, že až mi jednou zabere tak to poznám. Měl pravdu zkrátka to tak už několikrát bylo a tento záběr nebyl výjimka. Kapr si bral opravdu dost a souboj to byl jeden z těch na, které zkrátka člověk nikdy nezapomene. Když mi snad po desáté procházel spojovací uzel od šokového návazce zpět směrem k řece, už jsem si říkal, že je toho opravdu moc. Soupeře jsem ještě ani neviděl a doba zdolávání atakovala dobrých třicet minut. Několikátá cigareta na zklidnění nervů a začala se čeřit hladina. Prořízlá hladina žraločí ploutví a bylo mi jasné, kdo se mnou svádí jeden z nejkrásnějších soubojů, který jsem kdy zažil. Po několika minutách jsem byl neskutečně šťastný, když jsem obra podebral. Viděl jsem při pohledu na něj neskutečně mnoho úsilí a splnění dalšího snu. Pár fotek na památku a ryba odplouvá. Se slovy děkuji a doufám, že ještě změříme síly, se za ní zavřela říční hladina. S pocitem hodně spokojeného lovce jsem odjížděl do práce, přemítal si souboj a cítil se opravdu skvěle.

030-1.jpg

Co napsat závěrem? Snad jen to, že z informací vím, že krásný souboj věnoval určitě ještě jednomu člověku. Poslední zpráva však byla velice smutná. Jednoho dne mi cinkl messenger a v něm fotka ryby, která byla nalezená mezi kameny, a podle jasných znaků se jednalo o zřejmě největšího kapra úseku. Bohužel právě o kapra, který mně a ne jen mě udělal obrovskou radost.

Ať se ti v kapřím nebi plave dobře ,,Sharku".  Jednou spolu určitě změříme znovu síly, ale hned to nebude.......

Chcete komentovat tento článek?

Diskuze

Nový komentář

Nová reakce





Loading SWGDPR…

Položky označené * jsou povinné

zavřít
ukázat

Aktuality

Přihlášení / Registrace