Rozhovor s mistryní světa - Janou Grešovou

17. 10. 12

Mistryně světa Jana Grešová

Nikdy mě nebavilo bobkařit, sedět někde a čekat na kapra,říká letošní dvojnásobná mistryně světa Jana Grešová. S letošní mistryní světa v lovu ryb udicí o její cestě k rybaření, úspěších i zážitcích u vody, provozování tohoto krásného sportu v rodině i cestě k reprezentaci. Také o trpělivosti a skromnosti, kterou u Jany Grešové oceňují přátelé a kamarádi.

Hradec Králové – K rybaření ji přivedl tatínek. Chytala od třinácti let, sháněla  a hltala knížky o rybách. V sedmnácti se už vklínila mezi rybářskou závodní elitu. I s manželem se poznali u ryb, seděli vedle sebe na mistrovství dorostu. Ze čtyři možností mezi rybolovnou technikou, mouchou, přívlačí a plavanou si v  tomhle sportu zvolila tu poslední. Dvaačtyřicetiletá Jana Grešová má za sebou spoustu ligových, mezinárodních i pohárových závodů. Řadu nejvyšších míst republikových a jako reprezentantka stála „na bedně“ už mnohokrát. Naposledy letos v létě v Holandsku. Sama i s družstvem na té nejvyšší světové příčce při její specializaci - lovu ryb udicí. Když při závodech sedí, tlačí špunt očima pod vodu, čeká na záběr a je nervózní, potom ráda slyší tradiční povzbuzení svého trenéra a manžela.  „Neboj, ryba tam je, ryba přijde!“

Vaše cesta k rybaření je kombinací vašeho zájmu a tatínkova snu?

 U mnohých dětí jsou začátky spojeny se zájmy rodičů a tatínek v té době rybařil. Tak že mě brával s sebou. Následoval zápis do rybářského kroužku, postupně nějaké ty dětské závody. Krátký proutek a několik chycených plotiček udělalo své. Dodnes se na to krásně vzpomíná.

Byla a je  soutěž Zlatá udice pro mládež přitažlivá?

 Zlatá udice probíhá i dnes a pro děti je to jistě přitažlivá soutěž. Mohou uplatnit své dovednosti hned v několika disciplínách. Znalosti ryb, rostlin, nějaké ty řády, rybolovná technika a konečně závody v chytání ryb. Většina dnešních „plavačkářů“ si tímto prošla.

A je doma!

A je doma!

Jak jste se postupně specializovala vy až k plavané?

 Kromě plavané jsem muškařila, stihla i nějaké závody v rybolovné technice. Ale časté namáhání zápěstí mi vadilo, navíc všechny tři disciplíny se opravdu zvládat nedaly. Tak se to stočilo pouze na lov ryb udicí, zkratka LRU

.Rybářka musí mít i trpělivost a čekat, až přijde úspěch u vody i v závodění, ne?

 Spousta závodů mi nevyšla jak jsem chtěla, naopak, kde se mi to nejdříve zdálo marné, přišel   úspěch. Je to o trpělivosti a pohodě, pak se i lépe uvažuje a rybka přesvědčuje.

Trénink, to jsou stovky hodin, ale čeho, jak vypadá, co dělá trenér a jak se vybírá?

 Vzhledem k tomu, že pracuji, starost o domácnost a děti také něco zabere, není na trénink moc času. Naštěstí je před každou soutěží trénink povinný. Velice důležité je mít informace o lokalitě již z dřívějška, před závodem. Jak a co se kdysi chytalo a od toho se odrazit. Trenérem je můj manžel. Stará se o všechno kolem, leč ne vždycky zachytám tak, jak si přeje. Ale to je u většiny závodnic stejné, že doprovod, často rodič, připravují pro své závodnice to potřebné. U prutu sedíme potom samozřejmě my a snažíme se,  jak jen to jde, sebe a naše trenéry a opatrovníky potěšit.

Kalíškování

Kalíškování

Než se rybářka stane reprezentantkou, co musí dokázat, aby ji vybrali?

 Reprezentantkou se může stát závodnice, která splní daná reprezentační kritéria, stanovená  státním trenérem. Jsou to získané body za odchytané závody, kterých se musí zúčastnit,  plus body z roku předchozího. Dále má státní trenér možnost,  podle svého uvážení, dosadit  do týmu závodnici, o které si myslí, že by mohla dobře doplnit reprezentační tým.

Co musí špičkový rybář znát, aby uspěl u vody i při soutěžení?

 Dobré výsledky v závodění jsou určovány mnoha faktory. Mnozí si myslí, že tu hraje roli nějaké zázračné krmení, které přiláká ryby k místu, kde lovím víc, než k sousedům. Dnes je na trhu nepřeberné množství kvalitního krmení a záleží na každém  závodníkovi, jak se s ním naučí zacházet. Faktorů je mnoho. Pohoda,  taktika  lovu, znalost místa, dobrá volba udice, správně změřená hloubka, přesné zakrmení a další. Je toho pak najednou fůra, čeho se závodník musí držet, aby nezaostal za ostatními.

Které pomůcky si vyrábíte sama?

 Každý závodník si vyrábí sám udičky, na které pak chytá. Na trhu jsou pouze háčky komerční výroby, které nesplňují naše závodní nároky. Já preferuji dělat si udičky až na  místě lovu, kdy všechno přizpůsobím dané situaci, jako je síla proudu, hloubka, velikost  ryb, způsob lovu. Samozřejmě mám i řadu jiných háčků z dřívějších klání a i ty se využijí. Pak si vyrábím návazce, tzv. forpásky, i ty jsou k dostání v prodejnách, ale ani ty nesplňují naše požadavky. Často používám splávky, které si s manželem vyrábíme, jsou „šité“ na danou vodu.

Každá ryba byla zlatá

Každá ryba byla zlatá

Rozhoduje při závodech o úspěchu i vylosované postavení?

 Ano, i los velice ovlivní úspěch závodníka. Nejatraktivnější jsou  kraje závodního úseku, ale ne vždycky nejlepší. Opět to je ovlivněno mnoha faktory, jako je síla proudu, nebo naopak závody na stojatých vodách, různé překážky a jsou i úseky, kde se ryba z nějakého důvodu nezajímá o předloženou nástrahu.

Chtěla jste někdy pruty rozmlátit a se vším skončit?

 Tak to by bylo drahé. Samozřejmě, že si někdy pro sebe neodpustím trochu peprnější výraz při nezdaru. A skončit po nějakém nezdaru? Kvůli mateřské a rozkolu v ženské plavané jsem na pár let přerušila závodění. Po úspěšném návratu z MS 1998, kde jsem získala druhé místo v jednotlivcích, mi pár klacků spadlo pod nohy, ale to už přebolelo a viníci kamsi nenávratně zmizeli. Letos lze můj zlatý úspěch z mistrovství světa v Holandsku přičíst i k pohodě, která panuje v ženské reprezentaci. Vždyť druhé místo Báry Bačinové a třetí místo Kláry Zahrádkové to dokazují. Získaly jsme všechny sólové medaile  a zlato v družstvech

Jste rybářská rodina? Kdo ještě chytí?

 Rybářská rodina jsme původně nebyli. Nejdřív začal chytat tatínek, posléze jsem se na závodech seznámila s budoucím manželem, který později chytal i I. ligu a nakonec do toho spadla i moje maminka. Dnes závodně chytám jen já. Manžel ze zdravotních důvodů tuto zátěž už nezvládne, ale je pro mne se svými zkušenostmi, zapáleností a nápady nenahraditelný.

Krásný cejn

Krásný cejn

Kolik stojí výbava reprezentanta?

 Co stojí reprezentační výbava? Není tajemstvím, že se jedná o částku malého nového osobního auta. Každý rok pak výdaje za cestu, ubytování, drahé stravování, startovné, krmení, dokupování drobností a nutností. Je to sport a koníček zároveň.

Každý rybář má spoustu zážitků, který se vybaví vám?

 Není závodní, ale nedávno jsem byla pozvaná na revír, který byl zarybněn mimo jiných ryb také jeseterem. Nebyli ještě velcí, ale při zdolávání dělali všechno možné, aby se zbavili háčku. Prudké výpady a následné až metrové výskoky nad kterými jsem žasla a  obdivovala tuhle fantastickou rybu. Rybařina je prostě krásná ve všech podobách a o  neuvěřitelné zážitky není nouze.

 

Tento článek byl publikován v Hradeckém deníku 24.9.2012

Autor článku:
Vladimír Burjánek

Přiložené obrázky

Chcete komentovat tento článek?

Diskuze

Nový komentář

Nová reakce





Loading SWGDPR…

Položky označené * jsou povinné

zavřít
ukázat

Aktuality

Přihlášení / Registrace