Závodní sezóna 2010 skončila čtvrtým posledním kolem na Labi v Horních Počáplech. Celý loňský ročník se vyznačoval katastrofálním „nechytáním“ ryb. Jediná světlejší výjimka byl Mušov, kde se dali chytit velcí cejni. Pro letošní rok byla upravena pravidla (částečně se blížící mezinárodním pravidlům). Zkrátila se příprava a samotný lov se prodloužil ze 3 na 4 hodiny. Byla povolena patentka (dobrá zpráva). Těmito kroky se sice zvýší pravděpodobnost ulovení většího množství ryb, na druhé straně však pokud ryby nebudu spolupracovat, lovící v křeslech spokojeně usnou a závodníci na sedačkách můžou vyměnit svoje plotýnky na specializovaných pracovištích fakultních nemocnic. Takže se to , doufám, opakovat nebude.
Naše družstvo doznalo změny, co se týče názvu a celkového personálního složení. Zdravé jádro však zůstalo. V letošním ročníku ligy bude vystupovat pod názvem MIVARDI FEEDER TEAM HANÁ. Změnu názvu jsem předeslal již na podzim loňského roku na svém blogu (http://nextfish.mrk.cz/). Nebudu zde rozepisovat všechny peripetie, které za touto změnou stály. Vše je uzavřeno.
A tak zpět k letošnímu kolu. Odehrálo se na neznámé Jizeře v Mladé Boleslavi. Konají se zde závody v plavané, ovšem pro drtivou většinu feedrařů byla tato řeka velkou neznámou.
Pátek, 20.5.2011
Náš tým dorazil ve složení Václav Hanousek, Pepa Peřina a já na závodní úsek v pátek po poledni. Chtěl jsem napsat v nejsilnějším složení, ovšem v mém případě je toto tvrzení trošku troufalé. Loni jsem měl spíš víc štěstí a měl jsem ho i ve zdejším závodě (o tom níže).
Vašek a Pepa chtěli trénovat. Já jsem odmítl. Nechtělo se mi tahat věci z auta, kterým jsme nemohli až k vodě (auta mohly k vodě až při závodě). Kluci si rozložili svoje saky paky a chytali. Já jim do toho kibicoval. Jizera nás přivítala hodně čistou, hlubokou a velmi pomalu tekoucí vodou. Svým charakterem a šířkou - 30-40m se v nadjezí velmi podobá Moravě u nás.
Takže dvě třetiny družstva začaly chytat a jedna třetina si mlela svoje pod roztaženým deštníkem neboť bylo dost horko. Překvapila nás hloubka. V některých místech až 5 metrů, možná více. Většinou kolem čtyřech. Současně nás překvapila druhová pestrost úlovků a hlavně nepřítomnost ouklejí (hurá!). Kluci chytli cejny, jeseny, plotice, tlouště všech možných velkostí. I kapřík a dokonce pstruh potoční, kterého chytil kolega výše sedící, trénující. Takže to vypadalo velmi povzbudivě. Díky ochotě rybářské organizace v Mladé Boleslavi měli závodníci zázemí v budově a přilehlé zahradě MO. Takže jsem postavili stan, roztáhli spacáky a byli jsme ubytováni. Pátek tedy uběhl celkem obstojně a my čekali na zahájení prvního kola.
Sobota, 21.5.
V sobotu ráno se všichni sešli v prostoru MO. Závody zahájil předseda odboru LRU-feeder, Jiří Ouředníček. Seznámil přítomné se změnami, s losováním a s organizačním zajištění závodu (příjezd aut k vodě) atd. Takže losujeme. Jako vítězové loňského ročníku jsme první na řadě. Vašek jde na D5, Pepa na A4, kde to bude mít těžké a já na nic neříkající E2.
Rozjíždíme se na místa. Sektor E je mezi místy E4 a E5 rozdělen železničním mostem, po kterém často jezdí vlaky a ještě k tomu houkají. Měl jsem obavu, že budou ryby plašit a navíc lovící na těchto dvou místech budou zvýhodněni větším prostorem mezi nimi.
Já mám místo mezi stromy. Větve za mnou mi brání zaklonit prut při nahazování. Useknout je nemůžu, jsou vysoko. Musím použít gumové lano z auta, kdy konce větví omotám a přitáhnu ke kmeni stromu.
Závod začíná. Krmí se zde pouze krmítkem, což považuji za šťastné řešení. Po chvíli přichází záběr a já vedu do podběráku tlouště přes kilo. Za chvíli přichází menší jesen. Po deseti minutách mám záběr a objeví se pěkný cejn. Nade mnou na trojce sedí Roman Srb, velmi zkušený závodník. Je bez ryby, stejně jako mladý Tomáš Dušánek pode mnou. Tak si říkám že začátek je velmi dobrý. Po vodě plave spousta chmýří, ale díky pomalé vodě se na vlasec vůbec nelepí. Čemuž jsem velmi rád. Všichni nahazujeme ke druhému břehu, kde je největší hloubka. Mně pak záběry ustávají a mí sousedé se začínají rozchytávat. Tomáš začíná tahat cejny a Roman nezůstává pozadu. Zkouším měnit vzdálenost nahazování. Nahazuji blíž, jestli tam není nějaká ryba. Situace se však nemění a zdá se, že rybám se od druhého břehu nechce. Vracím se zpět do „lajny". Mí soupeři záběry mají, občas sekají do prázdna. Ryby berou opatrně, někdy se však vyskytne „hokejka", která se však podaří jen občas proměnit. Na jednom prutu zkracuji návazec na minimum. A hle ! Ono to pomáhá. Pár záběrů se mi daří proměnit. Začínám chytat. Druhové složení se mění na cejny všech velikostí. Zdolávám také velmi pěkného cejna s třecí vyrážkou. Asi má zpoždění. Závěrečná půlhodina je ve znamení záběrů a mí soupeři začínají ztrácet náskok. Nejsem si však vůbec jistý , jak na tom jsem. Signál ohlašuje poledních pět minut do konce. Nahazuji a záběr neproměňuji. Celý nervózní nahazuji znovu. A je tam. Pěkný cejn. Jenže se potvora, brání. A spíš víc než méně. Mám problém ho do konce závodu zdolat. Přesto se mi to však podařilo a do konce závodu zbývala jen chvilka. Konec a balíme. Přichází vážení. Jde z „efka". Vážím a současně se dívám do vážního lístku. Mám víc než ostatní v sektoru (7960g). Poté přichází na řadu Tomáš, který je druhý s váhou 4780g. Moc velký odhad na to, jak chytají soupeři, tedy moc nemám. Tak jsem tedy první. To je výborný začátek. Po příjezdu zpátky se dozvídám umístění mých dvou kolegů, a to je 3 a 3. Součet sedmi bodů za jedno kolo ? To se nám ještě nepodařilo. Postupně se ale dozvídáme, že ostatní družstva na tom taky nejsou špatně. Bodové rozdíly o jeden, dva body... to je velmi zajímavé. První závod tedy s minimálním rozdílem vyhráváme. To však ještě nic neznamená. Rozhoduje neděle.
Neděle, 21.5.2011
V neděli je kupodivu první vzhůru Vašek. Jinak to bývám většinou já. Asi se nemůže dočkat a chce to soupeřům natřít. Mícháme krmení a chystáme se jako všichni okolo.
První štěstí
Dnes jdeme losovat úplně poslední. Připomínám, že je nás šedesát závodníků. Jelikož jdeme nakonec, zbývají na nás poslední tři volná místa. Vašek losuje F3. To není moc dobré. Je to sektor s antiforhontem. Pepa D 5. Na mně zbývá úplně poslední míček s číslem..... A1 ! Mělo by to být v každém závodě nejlepší místo. Většinou to tak je. Někdy však ne. Záleží také na psychice jednotlivce, jak tuto situaci zvládne, protože vyhrát sektor z tohoto místa je téměř povinnost. Já měl obavu, že se ryby díky sobotnímu krmení a blízké přítomnosti jezu posunou proti proudu a nebude zde lehké chytat. Toto místo je blízko „základny". Kluci mi pomáhají odnést věci na místo a sami na svoje jedou autem. Slunce slušně peče. Mám problém umístit deštníky, abych byl jakž takž ve stínu. Nakonec se mi to podaří. Začíná závod a já si říkám, že včerejšek se opakovat nebude. Dnes to rybám trvá trochu déle a jako první rybu chytám opět tlouště. Tentokrát však malého. Po něm přichází malý jesen, malá plotice, malý cejnek. Ryby menších velikostí a také vah. Tak si říkám, jestli to tak půjde pořád, bude to dobré. Ale kde jsou větší ryby ? Pak přece jen chytnu kapra kolem čtyřiceti centimetrů.
Nade mnou chytá Petr Kuchař. Chytá slušně. Pokud se podívám ještě výše, tak ryby nevidím tahat skoro vůbec.
Druhé štěstí
Pak mně však potkává něco, co jsem vůbec nečekal. Na vlasec 0,12 a malinký háček zabírá větší ryba. Pomalu se nechává přitáhnout ke břehu. Vidím ji. Je to kapr kolem 3 kg. Pak se ponořuje do hloubky a už ho nevidím. Nastává zdlouhavé zdolávání. Ani nevím jak dlouho trvalo. Ztratil jsem pojem o čase, místě a roční době atd. Pak mi bylo řečeno, že to trvalo skoro 1,5 hodiny. Už bych to ale nechtěl zažít. Ruka mně bolela jak čert. Kapr vždycky poodjel a jak jsem ho přitahoval, tak si odpočinul a pak zase pryč. Měl jsem toho plné zuby. Nade mnou se nechytalo a já nechtěl riskovat, že už třeba nemusím mít ani záběr. Zdolal jsem ho těsně před koncem. Ale jak říkám, už bych to nechtěl zažít. Při vážení zjišťuji, že jsem splnil „povinnost" a vyhrávám sektor (8940g).
Vašek na F3 bojoval a vybojoval čtvrté místo. Zde se moc nechytalo. Pepa taky válčil na déčku a váha 1680g stačila pouze na šestku. Součet umístění celého družstva je tedy 18. Což je velmi dobré. Jenže kolegové ze soupeřících družstev chytali také velmi dobře. Jindy by tyto body v pohodě stačily na první místo. Tentokrát však ne.
Závěr
Umístěni v závodě tedy dopadlo takto :
Normark Fishing Feeder Team MO Uničov (Bořuta, Hrabal, Tychler) s 16 body a váhou 23760 - první místo.
Kukají vlci Feeder Team (Douša, Srb, Šurgota) se 17 body a váhou 23300 - druhé místo.
Přátelé ušlechtilého rybolovu (Krýsl, Nocar, Soukup) s 18 body a váhou 28660 g - třetí místo.
Náš Mivardi Feeder Team Haná získal bramborovou medaili, kdy se součtem 18 měl ztrátu přes půl kila na třetí místo. Bylo to velmi těsné.
Stejně tak pořadí jednotlivců. První místo patří Pavlovi Krýslovi (PUR). Dokázal za oba dny nachytat 21 kg. Což některá družstva nenachytala dohromady. Přesvědčili jsme se, že Jizera není lehká voda. Bylo třeba chytat velmi technicky a ne bezmyšlenkovitě čekat, až se na háček něco samo pověsí.
Druhé místo jsem díky nedělnímu losu obsadil já (1+1) s váhou 16900g.
Na třetí stupínek vystoupil Roman Bartoň z Hardy Feeder Teamu (1+2). Nachytal 14440 g.
Ale ostatní jednotlivci za námi byli v těsném závěsu.
Takže 1.kolo ligy feederové ligy letošního roku máme za sebou. Další kolo se uskuteční 18.6.-19.6.2011 v Týně nad Vltavou na Lužnici. Před několika lety se tam konalo MiČR ve feederovém chytání a konají se zde závody v plavané. Recenze na tento úsek jsou velmi dobré. Pokud vše vyjde jak má (hlavně počasí), předpokládám, že si tam zachytáme. Tak uvidíme.
Jiří Vitásek