Poslední dobou mi moji známí dávají jednu základní otázku – „Jak si se vůbec dostala k rybařině“? Nedávno, když příposlech mlčel, jsem nad tím vším přemýšlela. Jako malá jsem jezdívala s taťkou k vodě, kde jsme chytali na pařený rohlík a bramboru, taky jsem tam spíše kolikrát vysedávala důlky, než že bych tahala ryby z vody. Divím se, že mě to jako malou holku bavilo. Sedět na rybách, kdy člověk neustále hledí na starý kroužek ze záclony, jestli se pohne či ne.
Jednoho dne, když taťka neměl na ryby čas, jsem šla k vodě na vlastní pěst. V šesti letech, jsem vzala z dílny taťkovu udici a šla chytat ryby do našeho potoka. Vůbec mi nevadilo, že chytám bez povolenky (však je to potok hned za barákem, je přece náš) a ještě ke všemu na rohlík, když je to ve vodě samý pstruh. Byla jsem šťastná, že tam jsem sama a cítila vzrušení, že nikdy nevím, co se chytne … bylo jasné, že nic, ale to jsem ve svých šesti letech nevěděla :-) Potom tu byli kluci. Kluci, kteří mě viděli a řekli, že znají obrovský, vypuštěný, starý, přírodní bazén a že tam je jedna obrovská ryba.
Deni Šafářová
Vzala jsem tentokrát lepší nástrahu, krajíc chleba, a vyrazila s ním zkusit štěstí. Dodnes nechápu, jak mě mohli, dokonce i dospělí, nechat sedět celý den, při mém přesvědčení, že chytám velkou rybu, v obrovské betonové díře, která byla dříve staré koupaliště. Na dně byla napršená voda a jediné co tam mohlo plavat, byli tak pulci. No a já statečně šoulela kuličky z chleba a krmila kůrkama imaginární rybu. I takové byly moje začátky.
Od té doby, kdy jsem naposledy nahodila prut do vody, uběhla dost dlouhá doba a já začala pracovat v MIVARDI. Neměla jsem ponětí v podstatě o ničem. Začala jsem se pomalu seznamovat s širokým sortimentem zboží a nejvíce mě zajímalo krmení. Sledovala jsem pozorně články od našich testerů a poslouchala rozhovory kluků v práci. Obnovila jsem svoje vycházky k vodě. Taťka od své staré školy neupustil, ale jídelníček rozšířil alespoň o foukanou kukuřici, či rohlíkové boilie :-) To ale pořád nebylo ono. Můj největší kapr měl 52 centimetrů, tak se chytají tak velké ryby?
Časopisy, rady, tipy, fotky, videa a po roce aktivního chytání, kdy každý můj volný čas směřoval za kapry, mohu říct, že jsem měla u vody opravdu štěstí a bylo mi přáno. Moje největší ryba, na stojaté vodě, měla 21,5 kg, nádherný šupináč, jehož zdolávání mám stále v paměti. Ten pocit, kdy zvednete rozjetý prut a víte, že to není žádný drobeček. Bojujete mezi sebou, střídají se ve vás pocity radosti, ale také strachu, abyste o něj nepřišli, a pak přijde ten pocit ohromení, když se na hladinu vyvalí to obrovské tělo šupinatého medvěda a následná euforie po podebrání ryby. Zůstala jsem tupě zírat před sebe, v očích slzy, a jediné, co jsem pronesla, bylo: „Ty vole … já … já mám asi osobák.“ :-)
I přes to, že jsem, hlavně v začátcích, navštěvovala převážně stojaté vody, ze kterých mám opravdu krásné úlovky, moje srdce patří na řeku, která mě uchvátila. Tolik možných míst, tolik úseků, které člověk může najít a vyzkoušet … a ty ryby. Ty ryby jsou opravdoví bojovníci.
Když shrnu svůj vývoj stylu chytání, za poslední rok, tak jsem poměrně rychle přešla z feedrového prutu a tuto sezónu si pořídila nové pruty Phenom Carp FC 3,30m 2,5lb, které jsou pro moje potřeby naprosto vyhovující a pro zážitek ze zdolávání perfektní, jelikož jsou měkčí a umožňují v rukách cítit kontakt s rybou. Nazvala bych je doslova hračkou :-) Co se týká nástrah, tak jsem vyměnila červy a krmítkové směsi za nástrahy, které dávám mimo háček a vyzkoušela jsem zatím tři návazce, které se mi osvědčily.
Na stojatých vodách mi nejlépe sedl Ronnie rig, téměř vždy s ovocnou popkou, a při slunném počasí také Zig rig, na který jsem umisťovala naše česnekové, korkové popky. Na řece jsem zase vsadila na klasiku. Tím myslím boilie, většinou játra či Devil Squid, které jsem dala 2-3 cm od háčku. Obvykle jsem vedla strategii, že jsem nechala jeden prut na panáčka, do aktivně krmeného místa, a druhý prut s 24mm koulí na dno, pouze s PVA a hrstí boilie, kterou jsem se snažila směřovat přímo na montáž.
I když mi většinou tato strategie fungovala, tak bych do budoucna ráda zkusila i více atraktivní nástrahy, kde chci zapojit esence, tekutou potravu a pasty, plus se poohlédnout po nových návazcích, které by stály za zkoušku. Pokud se mi bude dařit, určitě napíšu.
Přeji Vám spoustu krásných chvil u vody.
Za Mivardi Team
Déňa
