Bude to lov v již velmi chladné vodě. Dva dny volno, to je pro mě velká vzácnost. Krásných padesát hodin lovu. Vše jsem si předem připravil do své rybářské dodávky a hurá vyrazit na své oblíbené revíry, najít si to co možná nejlepší místo a užít si dva dny klidu a pobytu u vody. Po příjezdu na pískovnu vše ideální, beru si místo po větru v malé zátoce, nakobrovat, rozložit brolly, lehátko, spacák, vše připravit k lovu, navázat a nahodit. Idylka. Po dvou hodinách první záběr, krásně stavěný šupík pětašedesátník. No to si nechám líbit! Všední den, všichni v práci, co víc si přát. Pozdní podzim je letos nádherný, užívám si slunného dne. Další záběr kolem třetí odpoledne už je za asistence dvou rybářů, kteří přijeli zřejmě také užít zbytek dne. Tentokrát krásný lysec, jemuž do sedmdesáti moc nechybí.
Boilie SEA z řady Champion Platinum
Dobrosrdeční neznámý, co mě pomohli rybu podebírat se rozhlížejí po okolí. A asi se jim tady u mě moc líbí. Ač je celý revír volný, rozkládají se hned vedle mě, opravdu jen pár metrů od mých prutů. Někdy mě přijde, že i šestnáct hektarů je málo. No rozhodne následující hodina, jak to tu spolu uválčíme. Po třetím vytažení mých prutů kolegy se rozhoduji, že to nebude pravé-ořechové a ještě dokud je trochu vidět, balím a stěhuji se! Vše ve spěchu házím do dodávky a jedu hledat. K řece přijíždím skoro už za tmy, podzimní hrana dne i noci je velmi rychlá. Tedy ještě je pár hodin, dám oba pruty jen podél břehu, zahodím pár kuličkami. Jen testík na příbřežní hraně, naše horní Labe je v těchto místech spíš jako kanál, tedy není moc co zkoušet. Kolem desáté večer malé cejní cvičení a pro zpestření jelec. Tedy říkám si, to je den! Ještě před zavíračkou záběr od kapřího čtyřicátníka. Asi jsem podcenil kuličkou o velikosti osmnáct milimetrů apetit místních obyvatel.
Těším se na ráno. Připravuji si nové montáže, dál od háčku, kuličky ráže dvacet čtyři milimetrů. Ještě prohodím obě příbřežní místa. A jdu si lehnout. Ráno už přituhuje. Ale je to ráno u vody, co víc si přát. Ještě za tmy hned po položení prutů jízda a krásný souboj, po rychlé jízdě, ale opět klasických pětašedesát. Uvařím si kávu a užívám svítání. Nádhernou atmosféru ukončuje rachot strojů a najíždějící techniky. No to je tedy ráno, úplně jsem před stěhováním zapomenul na cyklostezku, která je přímo proti mně ve výstavbě. Ještě to vydržím několik málo hodin. Ryby se asi odstěhovali před najíždějící technikou. Zvažuji co dál, třetí odjezd a druhé stěhování během dvou dnů, bohužel je to tak. Dám si k obědu svoji oblíbenou Tatranku a další složení výbavy.
Vyjedu od řeky na státovku a přemýšlím, že když se takto nedaří, bude asi lepší zamířit k domovu a jet zase až jindy, až bude trocha času. Už se vracím do Hradce a stavím se natankovat. Dám si ještě kávu. Nějak se mě nechce vše ukončit. Co když už příště nebude, co když přijde mráz. Spásná myšlenka, místo poslední naděje, otočit se na nejbližším kruhovém objezdu a ještě jít hledat.
Až kolem třetí odpolední se znovu usazuji. Už i lenost vítězí, nic již vlastně ani nerozbaluji. Hodím to pod širákem, jen lehátko a spacák. Moje oblíbené SEA z řady Champion Platinum a vracím se k tradičnímu podzimnímu průměru 18mm. Nehledám nic složitého, jednoduše kobruji do míst, která znám, na hlubší místo, kde je ve čtyřech metrech rozlehlá písčina. Místo, které mi mnohokrát pomohlo. Ale teď v poslední době bylo ke mně nepřívětivé. Jeden prut na pravou stranu desky, druhý na levou. Podvečer je nádherný. Do tmy nic, no už jsem si ani nic nesliboval, únava mě silně přemáhá. Místo klidné dvoudenky blázinec. Ještě jednou servíruji třicet kuliček na každé z míst. Do deseti nic, prostě ani píp. Zatahuje se!
Padnu a spím jak nemluvně. Bohužel mě neprobudí budík telefonu, ale déšť. Tak to mě ještě chybělo. Holt ať se spacák ukáže. Už nic nebudu tahat z auta. Po hodině vydatného deště zazvoní budík. Jdu to tam importovat, výprava se ztenčila na pět posledních hodin. Volím metodu na Strýčka Skrblíka. K nástraze jen pár kuliček na PVA pásku. Nic víc kamarádi už ze mě dnes nevyrazíte. Nahodím do včerejších místa a balím mokrý spacák s lehátkem. Na levý prut mám záběr, že to připomíná jízdu rychlovlaku. Nějak se mi stále nedaří s rybou jakkoliv pracovat a situaci otočit v můj prospěch.
Zatím je pánem situace ryba! Ale vím, že zde moc vázek není, pokud ji budu držet do vzdálenosti 100 metrů od sebe, vzala si z navijáku opravdu dost, ale díky stálému ,,přibržďování“ cívky ne tolik. Jen neudělat nějakou hloupost o ničem jiném to není. Trpělivost! Metr po metru, vždy navinout a pár metrů ztratit při výpadu ryby. Ale vývoj souboje se otáčí, začínáme se blížit k mému místu. Ryba už jde celkem blízko ke mně, ale jak ucítí strmou hranu břehu, nalévá jí to do krve další kyslík a opět je to boj o každý metr! No co, už mám po dešti mokrou kapucu mikiny, tak si namočím i tepláky. Ono co taky chcete v gumových pantoflích jiného dělat, než nacupitat s prutem v jedné a podběrákem v druhé ruce do vody. Příjemně to chladí
Přiložené obrázky
