Tento nadpis mého zamyšlení se netýká ani tak toho, kam na ryby vůbec vyrazit…I když jsou rybáři, kteří tak trochu díky podmínkám zanevřeli na ČRS či MRS a chytat jezdí pouze na vody soukromé. Ač z důvodu, že prostě jen nemají či nechtějí mít svazovou povolenku nebo se jim prostě z nějakého důvodu zdá lov na soukromé vodě příjemnější. Třeba proto, že se zde povětšinou neřeší bivakování ano či ne, závory, oplocené pozemky atd., nebo prostě chtějí mít pohodlí se vším všudy, tedy třeba i s chatkou či WC a sprchou.
Ano, nemálo z nás k vodě jezdí i s rodinami či alespoň drahými polovičkami. Druhou skupinou jsou ortodoxní „ svazováci“, kteří by na soukromou vodu nejeli ani omylem, protože v nich vidí přerybněná „ akvária“ jak to nazývají a ryby zde ulovené by si nevážili.
LUŽŇÁKOVA PARÁDA!
No a konečně třetí skupina rybářů je ta, která dle situace a momentální potřeby jakoby „ přebíhá“ mezi oběma shora jmenovanými skupinami. Prostě jezdí jak na svazové vody, tak se v určité fázi sezony nebrání ani návštěvě vody soukromé. Určitým specifikem jsou pak rybářské a zejména kaprařské závody, kdy se zúčastňují v podstatě zastánci všech tří názorových proudů.
Zde si malinko ještě dovolím odbočit a musím tak nějak na rovinu napsat, že svým způsobem chápu velice různorodá stanoviska. Ono totiž není soukromka jako soukromka! Rozdíly jsou především v zarybnění co do počtu a velikosti ryb, velikosti té které vody a místu, které máte jako návštěvník k dispozici. Někde jsou nejrůznější mola či místa k lovu a jejich obsazením se vyčerpává počet rybářů, kteří jsou na lokalitě k lovu vpuštěni. Typickým příkladem takovéto vody je třeba Hejlov, kde je deset chytacích míst. Z další atypické nesvazové, či soukromé vody mne napadá mnou oblíbený a celkem rozlehlý Tovačov. A takových příkladů se najde po celé republice určitě nespočet….. Na obou vodách, ač soukromých se nedá říct, že k chycení kapra nad 15kg či „dvacky“ , po kterých dost rybářů jak se říká „pase“, stačí přijet a nahodit či zavézt pruty… Určitě zde musí rybář cosi předvést a každá voda je třeba, alespoň dle mého názoru tzv. pochopit. Ať už co se například nástrah týče, jestli zde fungují více sladké koule nebo „smrady“, jestli ryby akceptují třeba zig-rig, jestli je lepší krmit bodově a počkat si, nebo funguje plošný zákrm atd.
Tohle není ale podstatou a smyslem mého zamyšlení, k němuž mne dovedl jeden dotaz na Facebooku pod fotkou s pěkným kaprem – „ Soukromka nebo svaz?“. Osobně to až tak nechápu…Znamená to snad, že by kapr ze soukromé vody, několikrát třeba chycený, byl méně ceněným úlovkem? Věřte, že ani zde není kolikrát legrace přemluvit rybu k záběru, prezentovat nástrahu tak, že ji zaujme, když se setkala s většinou používaných montáží a taktik. Jak jsem už v úvodu nakousl, chápu i argumenty proti vodám soukromým. Nechci a nebudu se pouštět do debaty kolem převážení ryb, toto absolutně odsuzuji a určitě nejen já, nicméně jsme v Česku a kde je poptávka, vždy bude i jistá nabídka. Zkoušel jsem se na celou věc podívat z trošku jiného úhlu pohledu…. Každý rybář, ať se tomuto koníčku věnuje x let nebo teprve chvíli, si prošel či musí projít svým rybářským vývojem, svou cestou. Já si vzpomínám, že kdysi před lety, jsem se právě na mnohými opovrhovaném soukromáku dostal vůbec do kontaktu s velkými kapry. Na běžných vodách jsem si o velké rybě mohl tenkrát nechat tak leda zdát. Do té doby jsem hltal lov větších a velkých kaprů na videokazetách a DVD. Zde jsem najednou měl možnost se snažit a nějakého velkého kapra dostat na podložku a vyzkoušet si, jaké to vůbec je držet velkou rybu a co obnáší se o ni postarat tak, aby mohla odplout bezpečně zpátky do svého živlu.
Další věcí je to, že tenkrát mě kaprařina pohltila naplno se vším všudy. Samozřejmě v první fázi s obměnou mé stávající výbavy a doplněním dalších věcí pro pobyt u vody, které jsem do té doby nepotřeboval… No a postupem času jsem získával zkušenosti, ty dobré i ty horší, které si ukládám do nitra své paměti a vím, že někdy v budoucnu se mi můžou hodit. Nejen každý úspěch, ale i neúspěchy nás svým způsobem posouvají dál. Nutí nás přemýšlet co udělat jinak či lépe abychom slyšeli ten nejkrásnější zvuk – jekot hlásiče. Dnes už jezdím na jiné vody, někam jsem se „posunul“ a mám zase jiné mety a cíle, kterých bych chtěl v rybařině dosáhnout. Vyzkoušel jsem si i lov v zahraničí, ale třeba i na Labi a díky tomu se i na svou cestu dívám trošku jinak. Jsem za ni vděčný, protože mne posouvá!! A tak to má být, snažit se, mít sny a cíle, které se časem třeba stanou skutečností a vyvstanou tak cíle další…..
M-BOAT
Asi trošku kostrbatě jsem se snažil popsat z mého pohledu podstatnou myšlenku a totiž to, že když vezmete určitý počet rybářů, každý z nich bude hledat u vody cosi svým způsobem jiného. Někdo je rád za množství záběrů a v čase, který může svému koníčku věnovat, si chce zachytat, jiný si raději počká na třeba jen jediný záběr od ryby, která je jeho cílovou, další bude nejspokojenější, když si od vody odnese řádně zapsané dvě ušlechtilé ryby. Všichni jsou rybáři, nikdo z nich nekoná v rozporu s rybářským řádem, resp. s bližšími podmínkami pro výkon rybářského práva a přesto hledá u vody každý něco jiného. A stejné je to i s rybářskou cestou, kterou jsem zmínil. Některý bude na začátku, někdo třeba v půlce a další ve třech čtvrtinách, díky zkušenostem, možnostem a přístupu k věci díky pomyslně odkráčené vzdálenosti na oné rybářské cestě. Zkuste se i vy sami napříště zamyslet nad tím, co vám pobyt u vody a rybaření dává a kde zhruba se nacházíte na své cestě a neopovrhujte těmi, kteří jsou na své cestě za vašimi rybářskými zády….
Nezapomínejte, že i vy sami jste byli před časem, kratším či delším, blíž k jejímu začátku. Je čas se spojit proti pytláctví, nezapisování úlovků, zanechávání odpadků na místech minulého lovu a dalším nešvarům a ne řešit, kdo je kde na rybářské cestě! Hodně pěkných úlovků všem slušným rybářům za Mivardi team přeje David Lužný.
M-POINT