Velice příjemným zjištěním bylo, že boilie ve vodě drží velice dobře a ryby na něj reagují také solidně. V průběhu první vycházky jsem měl celkem čtyři ryby, kdy největšího šupináče jsem si zdokumentoval. Na první vycházku to nedopadlo věru zle a těšil jsem se na další, kterou jsem měl v plánu hned další den. Nabuzen výsledkem z předešlého dne jsem předpokládal, že krmení udělá své a ryby budou reagovat lépe než den předem. Bohužel záběru jsem se nedočkal ani do půlnoci. Bylo mi to divné, že nebyl jediný záběr a po zakrmení jsem šel spát.
Ráno nához po čtvrté hodině a po nějakém náznaku aktivity ryb ani vidu ani slechu. Kolem páté hodiny mám razantní záběr z horního prutu a ryba šikovně využívá silného proudu. Daří se mi jí dobrzdit možná sedmdesát metrů pod místem záběru a začíná parádní souboj.
Trvalo to celkem dlouho a čekal jsem kapra o něco málo většího, než doopravdy byl. I tak jsem byl nadmíru spokojený. Krásný říční veterán mi udělal nemalou radost. Do odjezdu jsem měl ještě trochu času a čekal jsem ještě alespoň jeden záběr. Byly ještě dva. Menší ryby, ale potěšila alespoň nějaká akce. Oba kapři opět zabrali na horní prut. Zkrátka se mi nedařilo rozhýbat spodní místo a tušil jsem proč. Ryby se zrovna nechtěli krmit a zbytečně setrvávat v silném proudu a dávali přednost klidnější části v těsné blízkosti břehu ve vodních rostlinách.
Docílil jsem toho, že jsem montáže pokládal do maximálně dvou metrů od břehu. Samozřejmě tento způsob lovu si můžu dovolit pouze tehdy, kdy budu na břehu v absolutním klidu a pohyb omezím na minimum. Už se mi v minulosti mnohokrát vyplatilo zejména v jarním období chytat tímto způsobem. Je třeba tomu však přizpůsobit i návazce. Běžně používám návazce v délce okolo patnácti centimetrů, ale pokud se na řece rozhodnu lovit v příbřežních partiích, je třeba sáhnout po podstatně delších. Jelikož těsně u břehu bývají dost často kameny, rád používám návazce minimálně čtyřicet centimetrů dlouhé. Mám vyzkoušeno, že tak mi to funguje nejlépe. S tím, že když použiju tuhý materiál, funkčnost je téměř stoprocentní. Třetí vycházka byla přede mnou.
Pruty jsem rozmístil na stejná místa a čekal na reakce ryb. Lehce hodinu po nahození se opět ozývá prut proti proudu. Zdolávání nenasvědčuje ničemu zvláštnímu, o to větší bylo překvapení po podebrání. Sice krátká ryba, ale s neskutečným břichem. Bylo znát, že ryby jsou před třením a bylo jen otázkou chvíle, než si dají v příjmu potravy pauzu. O tom jsem se také přesvědčil následující dvě vycházky, kdy jsem odjížděl s nulou. Dal jsem tomu tedy trochu pauzu a vrátil se po týdnu. Proud už nebyl příliš silný a dalo se chytat i o něco dál od břehu. Pravý prut, který nebyl úspěšný podle mých představ, jsem tedy nahodil o dost dál, než jsem chytal před tím. Levý jsem si držel na stejném místě. Do noci opět bez kontaktu a vypadalo to, že ryby se ještě zcela nevrátily.
Ranní nához a ještě pár hodin přede mnou. Několikrát se mi stalo, že záběr po ránu dorazil tak proč by ne i dnes. Netrvalo to dlouho a levý prut opět hlásí kontakt s rybou. Váha na druhém konci je jasná a vypadá to na velice slušného kapra. Ryba využívá jak své váhy, tak proudu a dává mi celkem solidně zabrat několik minut. Když zaplula do sítě podběráku, měl jsem neskutečnou radost. Jednalo se o perfektního lysce, který byl i největším kaprem tohoto jara na řece. I když jsem kromě dvou vycházek pokaždé slušnou rybu měl, cítil jsem potřebu změny, a rozhodl jsem se pro přesun. Vyrazil jsem tedy dost po proudu řeky, kde jsem si předkrmil jeden den dopředu.
Místo dobře znám a tak rozhodování kam nahodit nebylo složité. Těsný nához pod protější břeh do blízkosti vodních travin by měl být top. Druhý prut zde většinou neřeším a házím rovnou na půlku do koryta řeky. Je vidět, že ryby v místě jsou a potravní aktivita je zjevná už podle bublin, které se sem tam objevují na hladině. Po setmění vyjíždí prut u protilehlého břehu, ale bohužel velice solidní rybu ztrácím pod nohama ve vázce. Po hodince si stejnou situaci zopakuji a jsem z toho dost rozladěný. Během chvíle přišel ještě třetí záběr a tentokrát už s dobrým koncem. Jednalo se o rybu kolem jedenácti kilo, a zdárně zdolaná ryba mě uklidnila. Používal jsem opět selektivnější návazce a tomu odpovídala i velikost ryb, které mi zatím zabraly. Různě jsem obměňoval nástrahy, ale největší úspěch jsem zatím měl na jednu 24mm kuličku B17. Moje říční snažení uzavřel ráno nádherný starý lysec a s celkovým výsledkem co jsem v průběhu několika vycházek na řeku měl, jsem byl naprosto spokojený. Hodně štěstí u vody.