Když mi kamarád nabídl tuto možnost jet na řeku Pád do Itálie, váhal jsem, potřeboval jsem pár dní na rozmyšlenou. Mezi mé vody patří spíš stojaté, a když už řeka tak Dyje, která je široká zhruba 50 m, ale ne řeka, která má na šířku i kilometr. Ale jak se říká, zkusit se má všechno, nabídku přijímám a souhlasím se zahraniční výpravou. Nabaluji zhruba 60kg boilie a 150 - 200kg pelet různých příchutí. Můžeme vyrazit, kolega nás všechny vyzvedává. Kompletní tým tvoří 4 lidi. Záhy vyjíždíme směr Itálie. Po příjezdu k řece Pád se stavujeme za známými, kteří právě výpravu končí, a půjčují nám jeden z 3 člunů. Ještě nám zbývá koupit povolenky a najít to správné místo. Po zhruba 50ti km jsme zajeli na jedno ze známých a úspěšných míst, kde byli naši Rakouští kolegové velmi vstřícní a ochotní, ukazují nám fotky sumců, které před pár dny ulovili. Nádhera to bude super výprava, to bude jezdit, rychle nanosíme věci a jedeme.
Vyskládáváme tedy rychle všechny věci z auta a z vozíku a nosíme je zhruba 150 m k místu, kde všechny věci naskládáme na lodě, a čluny a poté pojedeme výš proti proudu najít nějaké místo, kde si postavíme své bivaky. Díky klukům z Rakouska nám to jde od ruky, protože nám pomohli s nošením a i s nafukováním člunu, za to jim moc děkuji, nebývá to totiž zvykem taková ochota.
Jsme na hlavním toku a rozděláváme tábor, dělíme se na 2 skupinky po 2 lidech. Jsme od sebe vzdálení zhruba 200 m. Po náročném dni si dáváme společného panáka a pivo a uleháme do lehátek a plně natěšeni usínáme. Brzy ráno budíček a jdeme na to, každý z nás vyráží na vodu a hledáme si lovné místo, různé nečistoty na dně, potopené stromy, lavice a vše možné, kde by se mohli vyskytovat kapři, kvůli kterým jsme sem přijeli. Dny plynou jako voda, ale stále na nás kapři úplně kašlou a jsme všichni bez záběru, zhruba v půlce výpravy přichází první vlaštovka, ale nic co by stálo za řeč a takhle to trvá až do konce, za celou výpravu se zadařilo ulovit asi 10 kaprů a 1 menší sumec. Docela zklamaní po týdnu balíme všechny věci a stěhujeme se zpátky na břeh k autu. Ale co se nestane, když se daří tak se daří. Na autě se nám úplně vybila baterka. A jelikož je sobota a v Itálii se podle mého názoru nepracuje ani v týdnu, natož o víkendu, máme po náladě. S obrovskou hromadou věcí a nepojízdným autem stojíme 1000 km od domova na rozpálené silnici na přímém slunku. Ani nevím, co při nás stálo za štěstí, že jel kolem ochotný místní profesionální sumcař, který by se klidně přetrhl jen pro to, aby nám jakkoliv pomohl. Nakonec po zhruba 4 hodinách máme auto v provozu a vyrážíme směr náš milovaný domov.
Na závěr bych chtěl říct, že i když tato výprava nebyla ve znamení velkých kaprů ani sumců, vzal jsem si z toho možná i víc, než kdybychom chytali velké ryby. A hlavně musím zdůraznit, rybáři pomáhejme si navzájem mezi sebou, nikdy nevíte, kdy tu pomoc budete potřebovat jako my.
Kablásek Tomáš
