Složení udice je jeden z nejdůležitějších detailů u všech způsobů lovu na plavanou. Při lovu ouklejí je sice udice velmi jednoduchá, ale jednotlivé části, které ji tvoří mají na výsledek lovu veliký vliv.
Nejprve se podíváme na důležité součásti udice, které se odlišují od ostatních způsobů lovu. Jsou to háček a splávek. Následovat bude povídání o konstrukci a hlavně o vhodné délce udice a na závěr se podíváme na konkrétní vyzkoušené montáže.
Ouklejové háčky
O háčcích jsme tu už jednou hovořili v článku Háček, ale ouklejové háčky jsou natolik specifické a hlavně pro lov ouklejí velice důležité, že se jim budu věnovat znovu. Už jsem psal, že bez speciálních háčku se oukleje prostě lovit nedají, ale jak se takové vhodné ouklejové háčky poznají. Teorie říká, že to mají být velmi pevné a ostré háčky s delším ramínkem s tvarem obloučku, který zajistí snadné vyháčkování ryby. Popravdě řečeno najít takový háček je velice obtížné. Když jsem s lovem ouklejí začínal, snažil jsem najít ouklejové háčky v obchodech, ale brzy jsem pochopil, že prodejci vůbec netuší, co lov ouklejí znamená. Nabízeli mi jakékoli malé háčky, dokonce i bez protihrotu a tak jsem musel začít testovat sám. Prošel jsem asi patnáct různých háčků všech možných výrobců, ale až díky pomoci zkušených závodníků jsme nakonec jedny opravdu dobré ouklejové háčky objevily. Jediné se nenatahovaly, oukleje na nich ideálně "nedržely" a jedině tento háček byl schopný přežít okolo 500 ryb. Tuto legendu nazývám modré Drennany (přesné číslo neznám), bohužel se přestaly záhy dovážet. Dlouho jsem žil ze zásob, pak koupil v Maďarsku jiné podobné Drennany, které ale byly podstatně měkčí (kolem 150 ryb), viděl jsme i velmi dobré Kamasany, které se bohužel také v ČR neprodávají. V současné době chytám na háčky Tubertini série 1T, které jsou také dobře použitelné. Životnost mají kolem 200 ouklejí a pokud nepoužijete zbytečně veliké, okleje se dají bezproblébomě vyháčkovat.
Ouklejové splávky
Splávkům jsem se tu už také věnovat a popravdě řečeno není jejich vliv při lovu ouklejí zdaleka tak zásadní jako u háčků. První, čeho si na ouklejových splávcích všimnete, je jejich velikost. Oukleje se často loví těsně pod hladinou, a pokud se použije klasický děličkový splávek, tak jsou broky příliš blízko jehle a forpas se přehazuje přes anténku, udice se proto motá. První ouklejové splávky jsem proto vyráběl tak, že jsem koupil štíhlejší děličkové splávky a zkracoval jsme jim jehlu i anténku. Speciální ouklejové splávky jsou tenoučké "tužkové" splávky s kraťoučkou jehnou a krátkou anténkou. Krásně na nich vidíte, jak udice propadává vodou a poznáte, když ouklej sebrala červíka už při klesání. Co mi na nich hrozně vadilo, je jejich životnost. Občas se totiž přelomí (je to tenké balzové tělíčko). Stalo se mi to sice jenom dvakrát, ale přišlo to při závodě a to je naprosto neodpustitelné. Proto jsem se vrátil ke štíhlím upraveným děličkovým splávkům. Gramáže se používají velmi malé a vycházejí z délky biče a síly větru. Za bezvětří se u třímetrových bičů používají splávky 0,1 - 0,2 gramu, pokud sáhneme po delším čtyřmetrovém biči 0,25 - 0,35 gramu a u dlouhých pětimetrových bičů 0,4 - 0,5 gramu. Pokud fouká, volí se gramáž vetší podle síly větru až dvojnásobně.
Konstrukce udice
Oukleje jsou velmi drobné ryby, proto není potřeba udici nijak výrazně dimenzovat. Na kmenový vlasec poslouží průměr 0,10 až 0,12 mm a forpas se volí v síle 0,09 nebo 0,10 mm. Ani skladba udice není nijak vyjímečná, navlékne se splávek, vyváží se bročky velikosti 10 nebo 8 podle nosnosti splávku a zakončí očkem, do kterého se připevňuje forpas. Co udici odličuje, jsou používané délky forpasů. Nejběžněji se používají návazce dlouhé 15 centimetrů. To z toho důvodu, že na kratším forpasu rychleji vidíte záběr (proto se někdy používají i 10 cm dlouhé forpasy, především při lovu drobných ouklejí). Velmi důležitá je celková délka udice. Má na ní velký vliv tuhost špičky biče a velikost ouklejí, které lovíme. Udice musí být tak dlouhá, aby se zdolaná ryba zhoupla přímo do ruky závodníka. Osobně zkracuji velmi jemné špičky kupovaných bičů o 10 až 20 centimetrů, abych zvětšil jejich tuhost. Ideální délku udice je potřeba vyměřit při tréninku pro každý bič zvlášť. Aby se udičky nepletly, přesně naměřená udice se z biče nesundává, jen se namotá na kostřičku a přigumičkuje ke konkrétnímu biči. Má to i výhodu v rychlosti rozbalování, kdy není problém za deset minut vyrovnat celou baterii ouklejových bičů.
Vyzkoušené udice
Na obrázku vidíte tři udice, které se používají při lovu ouklejí. Ve skutečnosti se používá hlavně první udice, která je maximálně vyladěná pro rychlé a bezproblémové chytání. Rychle dostane nástrahu do zvolené hloubky, velmi zřetelně ukazuje záběr a při správném zacházení s bičem se nemotá. Pokud hovoříme o opravdovém závodním chytání ouklejí, tak se používá v 95 % případů. Druhá a třetí udice se používa, když záběry ouklejí oslabují (typicky poslední půl hodinu závodu) nebo oukleje špatně berou, ale to se je většinou nevyplácí chytat, jen snad když se jedná o záchrannou rybku, která ochrání závodníka před ostudnou nulou.