Správně zvolená hloubka je jedním z nejdůležitějších faktorů ovliňujících úspěšnost našeho lovu. Na odhozu je však velmi komplikované hloubku přesně změřit. Je tu však několik postupů, díky kterým dokážete naměřit hloubku s potřebnou přesností.
Stejně jako u ostatních způsobů lovu i u lovu s odhozovým prutem potřebujeme přesně vědět, kde se nám nástraha nachází. Proto je nejlepší začít každé chytaní přesným změřením hloubky. Někdo může namítnout, že je možné v průběhu lovu měnit hloubku tak dlouho, dokud nepříjdou záběry požadovaného druhu ryb. To je samozřejmě pravda. Často se tomuto postupu nevyhneme ani po přesném naměření hloubky. Je tu však jeden velký rozdíl a tím je jistota rybáře. Pokud měl před měněním hloubky přesně naměřeno a trochu se vcítil do revíru a druhu ryb, tak svůj úlovek najde mnohem dříve. Také dobře ví, kde je nástraha po změně hloubky a pokud zamotá udici nebo potřebuje použít jiný prut, velmi rychle se může k této hloubce vrátit. Zvedáky najednou přicházejí rychle a výrazně, jindy udice nevázne na dně, ... A už vůbec nemluvím o tom pohodlí, když příjde druhý den k vodě a nemusí znovu hledat ideální hloubku a může použít tu naměřenou z předešlého dne, kterou jen lehce doladí na aktuální podmínky. Ano je mnoho důvodů, proč si hloubku přesně naměřit, ne nadarmo se měření hloubky věnuje při přípravě na závodech taková pozornost.
Každý způsob lovu na odhoz umožňuje a vyžaduje jiný způsob měření hloubky.
Lov s bologneskou
Při lovu s dlouhým bologneskovým prutem a pevným splávkem je možné vyměřit hloubku docela snadno a rychle. Způsob se používá podobný jako u měření hloubky s děličkou či spíše s bičem. Proto se často používá bologneska na vyměřování hloubky i na lokalitách, kde se s ní neloví. Základní způsob spočívá v uchycení malé žabky nebo olůvka s ouškem na háček, odhadnutím hloubky a následném nahození na předpokládané místo lovu. Pokud se splávek potopí je zvolená hloubka menší než skutečná a je jí potřeba přidat. Pokud zůstane na hladině, je nastavená hloubka větší a je potřeba ubrat. Nejprve ubíráme a přidáváme po větších kusech (kolem 0,5 metru) a když "najdeme dno" dolaďujeme hloubku po menších kouscích až máme hloubku přesně naměřenou. Pak je dobré zmapovat reliéf dna okolo místa lovu a najít ideální místo pro zakrmení, kde se ryby budou pravděpodobně nacházet.
Osobně jsem si dovolil tento klasický způsob ještě zdokonalil, hlavně pro přesnější zmapovaní dna po naměření hloubky. Na háček připevním malou žabku, stejně jako v prvním případě a navíc srazím všechnu zátěž k forpasu. Najednou na splávku poznám dvě hloubky. Prví, pokud se splávek potopí nebo nepotopí (celková délka udice) a druhou, pokud je splávek správně vyvážen a když se vynoří z vody celý (vzdálenost po sraženou zátěž). Mohu tak rozlišit malé "kopečky" na dně a větší vyvýšeniny, které hledám pro vhodné místo zakrmení.
Lov s klouzákem
Při lovu s klasickým odhozovým prutem by docházelo při použití hloubkoměru ke zbytečnému přetěžování prutu a udice by měla při nahazování tendence k motání. Proto vyměřuji hloubku jenom "na torpilu". Tento způsob je trochu odlišný, ale umožňuje velmi přesné naměření hloubky. Postupuji tak, že srazím veškerou zátěž k forpasu a po větších vzdálenostech přidávám hloubku dokud si splávek po nahození nelehne na hladinu. Pak mám jistotu, že je torpila na dně a pomalu začnu hloubku ubírat. Pokud se splávek po nahození postaví do normální polohy, mám jistotu, že je torpila těsně nade dnem. To pro mě znamená, že je udice přehloubena přesně o délku forpasu. Tato hloubka je ideální pro lov cejnů, v tomto případě jenom zvednu torpilu na své místo na udici. Při lovu jiných druhů ryb doladím hloubku a vytvořím udici podle svých představ. Zmapování revíru je už mnohem více problematické leč možné měněním naměřené hloubky a zkoušením různých míst na revíru.
Lov na propad
Při tomto způsobu lovu je udice často zatížena tak malou zátěží, že není možné použít předešlý způsob vyměřování hloubky. Při použití vyměřovače hloubky není možné nahodit klasickým dvojšvihem, (tipický způsob nahazování s propadovou udicí, který umožňuje extrémně dlouhé hody nebo použití lehčích splávků) a proto mnohdy nedohodíte na místo, kde chcete chytat. Ideální možností je přicvaknout brok na háček a postupovat jako při klasickém vyměrování hloubky. (Splávek se potopí, hloubku přidáme ... splávek se nepotopí, hloubku ubereme). Jedinou podmínkou je, aby byl brok tak velký, že potopí splávek. Tento způsob je trochu pomalejší, protože brok propadává déle ke dnu, ale umožňuje dostatečně přesné vyměření hloubky. Zmapování reliéfu dna je ještě obtížnější než v předešlém případě. Ale samozřejmě je možné hledáním prohlubní (splávek se potopí) a vyvýšenin (kde se splávek nepotopí ani po ubrání hloubky).
Když už máme hloubku naměřenou a víme jak zmapovat dno, měly bychom také vědět, co na dně máme hledat. Narozdíl od vod tekoucích se ryby na vodách stojatých přirozeně vyskytují na vyvýšených místech, kde je více světla (více vodních řas a živočichů sloužících jako potrava), voda lépe okysličená a prohřátá. Pokud najdeme opravdu velký kopec, je nejlepší nakrmit na jeho okraj, kde se začíná svažovat do hloubky. Pokud jde o běžnou vyvýšeninu do jednoho metru, je ideální nakrmit na její vrchol. Neměli bycho zapomenout na označení takovéhoto nalezeného místa. Jako první je dobré si zapamatovat bod na protějším břehu, na který budeme nahazovat a mířit při krmení. A hned poté označit přesnou vzdálenost na vlaces pomocí speciálního značkovače nebo jiné vhodné fixky. Od této chvíle už budeme lovit přímo v jednom místě, kde po přesném nakrmení budou čekat i ryby na naši nástrahu.