30. 7. 2012 - Žížaly patří k nejvíce používaným živočišným nástrahám při lovu na plavanou, feeder i položenou, ale v závodní plavané bychom je mohli zařadit až na třetí pomyslnou příčku za bílé červy a patentky. Přesto mají své nezastupitelné místo především při lovu velkých cejnů, sumečků a sumců a mnohdy se na nastraženou žížalku splete i mnoho jiných druhů ryb.
4473.jpg

Žížaly patří k nejvíce používaným živočišným nástrahám při lovu na plavanou, feeder i položenou, ale v závodní plavané bychom je mohli zařadit až na třetí pomyslnou příčku za bílé červy a patentky. Přesto mají své nezastupitelné místo především při lovu velkých cejnů, sumečků a sumců a mnohdy se na nastraženou žížalku splete i mnoho jiných druhů ryb.

Žížal existuje celá řada, ale při lovu na plavanou se nejvíce používají hnojáčci a žížaly kalifornské. V obou případech se jedná o drobnější druh žížal (přece jenom nastražit dvaceticentimetrovou rousnici na čtrnáctku háček a čekat až to cejn do sebe nasouká je poněkud extrémní představa). Žížaly se přirozeně vyskytují v okolí vodních toků, při deštích i jindy se do vodního prostředí dostávají a jsou tak přirozenou potravou ryb. Z tohoto důvodu na tuto nástrahu velmi dobře reaguje většina druhů ryb. Hlavní předností žížal je schopnost přirozeně zlákat k záběru velké kusy ryb (drobnější dávají přednost červům a patentkám). Nejčastěji se na žížaly loví velicí cejni a to jak na řekách, tak na vodách stojatých. K dalším druhům ryb, které dávají přednost žížalám před ostatními nástrahami, patří sumečci, sumci, okouní a ježdíci. V některých situacích, nejčastěji po deštích a přikalené vodě, se na žížaly loví také cejnci, plotice, kapři, tloušti, jeseni i parmy.

Žížaly

Získávání žížal
V současné době je nejběžnější žížaly kupovat ve specializovaných prodejnách, ale ještě před několika málo lety se žížaly běžně pěstovaly a jinak získávaly. Nejvděčnější bylo pěstování kalifornských žížal v kompostech. Stačilo kompost zásobovat množstvím padaného ovoce (žížaly obzvláště milují jablka) a jiného biologického odpadu ze zahrádek a žížal bylo plno. Jejich sběr byl sice nepohodlný a zdlouhavý, obyčejně se dalo nasbírat okolo půl litru za hodinu, ale v porovnáním s hledáním žížal na hnojích u zemědělských družstev nebo jízdáren, to byla procházka růžovou zahradou. Zato když jste objevili dobře odleželý hnůj (poznalo se to tak, že na něm rostla tráva a ne každý byl ten „pravý") dalo se nasbírat i několik litrů hnojáků za hodinu. Dnes už toto dobrodružství provozuje málo kdo. V době, kdy je možné nástrahy objednat až k vodě, nebude mnoho lidí trávit nejdříve několik hodin v rybníku na patenkách, a pak se vrtat v hnoji pro několik litrů žížal.

Skladování žížal
Žížaly se skladují nejlépe ze všech druhů živých nástrah. Bez problému je možné je uchovat mnoho týdnů, nevadí jim ani vyšší teploty. Pro krátkodobé skladování je postačí ponechat v kupovaných látkových sáčcích nebo krabičkách. Není potřeba je dávat do ledniček, jen se nesmí nechávat na přímém slunci. Ve stínu takto vydrží několik dnů. Pro dlouhodobější skladování je vhodné je přesypat do kbelíku s větším množstvím vlhké zeminy. Ideální je kompost, ve kterém se žížaly přirozeně vyskytují, a který jim poskytne i potravu po několik týdnů. Dávejte pozor, aby vám substrát nevyschl nebo abyste žížaly neutopili! Kbelík se umístí do sklepa, nebo na jiné chladné stinné místo. Jediné ,na co je potřeba dávat pozor, je ,aby žížaly neutekly. Nespoléhejte na to, že se žížaly budou držet v hlíně. Stačí aby se setmělo a budou ve velkém utíkat. Věřte, že se dokáží protáhnout i velmi malou mezírkou. Nejlépe se mi na uchování žížal osvědčil kbelík s víkem, do kterého jsem vyřízl veliký otvor. Před zavřením jsem na kbelík natáhl silonovou punčochu a víkem jsem ji přicvakl. Z takto uzavřeného kbelíku mi žížaly nikdy neutekly, přesto mohly dýchat a vydržely i měsíce.

Ondra napichuje hnojáka

Nastražování žížal
Žížaly patří k největším nástrahám, které se při plavané používají, tomu se také přizpůsobují háčky a jejich velikost. Pokud na patetky zřídka kdy použijeme háček větší než velikost 16, pro žížaly to platí přesně naopak. Používají se háčky se silnějším drátem a velikosti od čísla 16 do čísla 8. Tvar háčku odpovídá rybě, kterou chceme lovit. Na háček se obvykle nastražuje jeden hnojáček. Nejraději nastražuji hnojáka v jednom místě, nenapichuji ho napříč, ale navléknu podélně na háček a nechám konce koukat na obě strany. Při záseku je potřeba chvilku počkat, aby stihla ryba pozřít celou nástrahu a netahala jenom za koneček. Pokud se loví ryby menší je dobré nastražit hnojáka ve dvou místech. Nástraha je menší a ryba jí rychleji pozře. Volné konce u prvního způsobu napíchnutí dodávají nástraze na přirozenosti a mnohdy ji ryby mnohem ochotněji přijímají.

Nastražování žížal

Pokud si chcete z rybí obsádky vybrat opravdu velké kusy, nastražuje se několik hnojáků najednou. Ačkoli se to může zdát při jemném lovu na plavanou velmi humpolácké, překvapí toto nastražení při lovu velkých cejnů svou účinností. Obyčejně nastražím na háček velikosti 8 až 12 od tří do pěti větších hnojáků. Napichuji je v jednom místě stejně jako u prvního příkladu nastražení jednoho hnojáka. Takto vytvořená „chobotnice" dokáže přesvědčit k záběru zdánlivě netečné cejny i poslední hodinu závodu, kdy se ostatní snaží lovit na jednu, dvě patentky. Jediné úskalí je použití žížal při lovu na odhoz. Pokud lovíme na kratší vzdálenost, nebývají s použitím problémy, ale při lovu na více jak 30 metrů se musí opatrně nahazovat. Hlavně při lovu s propadovou udicí můžete při náhozu žížalu strhnout z háčku!

Tomáš stříhá žížaly do základního krmení

Žížaly v krmení
Při cíleném lovu cejnů se žížaly přidávají také do krmení. Mnohdy jsou v krmení účinnější než patentky. Použití žížal v krmení není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Nástraha je to veliká a krmení rozbíjí. Proto se žížaly do krmení stříhají. Existují na to dokonce speciální nůžky, které mají hned tři páry čepelí, s nimi je stříhání rychlejší. Nastříhané žížaly jsou v krmení účinnější, ale krmení namočí. Proto je potřeba při použití velkého množství žížal s tímto počítat a krmení připravit o trochu sušší. Je tu ještě druhý problém. Žížaly v krmení vydrží živé jen velmi krátkou dobu. Už po patnácti minutách se v krmení úplně ztratí! Proto je potřeba přidávat žížaly po troškách a hned je v koulích naházet do vody. Nejčastěji postup vypadá tak, že závodník vezme hrstku žížal, na povrchu krmení je rozstříhá, zamíchá a pak je během pěti minut nahází v koulích do vody. Ne vždy je použití žížal do krmení vhodné, jak se můžete dočíst v článku Už vím, co je to "Jakubovo Jelení Mýdlo".
Roman připravuje základovky s žížalama

Diskuze k článku

Pro přidání příspěvku do diskuze je třeba být přihlášen.