4. kolo II.ligy sk.A aneb Nový Dvůr přinesl rozluštění všech hádanek

Zpět na Reportáže
30. 7. 2012 - Poslední zářijový víkend přinesl báječné počasí, mlhavá rána, aleje stromů probarvených do ruda a především se během něj odehrálo čtvrté, závěrečné kolo II. ligy plavané. V případě naší skupiny A se pak toto kolo odehrávalo na nedávno objeveném, pro plavanou fantastickém úseku řeky Lužnice u rekreačního areálu zvoucího se Nový Dvůr. Díky vzácně vyrovnanému průběžnému pořadí se dal očekávat nejen zajímavý souboj o čelo tabulky a přímý postup do I.ligy, ale také výrazný pohyb ve středu tabulky a zároveň dramatický boj o záchranu, v kterou už nedoufaly asi jen obě plzeňská družstva. I ta však přinesla mimořádné překvapení. Nikdo dopředu nemohl tušit, jak to vše dopadne a nutno říct, že pro tuto spoustu hádanek, které si žádaly odhalení, byla Lužnice velice důstojným prostředím. Ryb tu bylo mraky a zjevně byly při chuti – o tom svědčí celková průměrná váha na závodníka 8063g, o které se nám na jiných úsecích může jen zdát...
15457.jpg

Poslední zářijový víkend přinesl báječné počasí, mlhavá rána, aleje stromů probarvených do ruda a především se během něj odehrálo čtvrté, závěrečné kolo II. ligy plavané. V případě naší skupiny A se pak toto kolo odehrávalo na nedávno objeveném, pro plavanou fantastickém úseku řeky Lužnice u rekreačního areálu zvoucího se Nový Dvůr. Díky vzácně vyrovnanému průběžnému pořadí se dal očekávat nejen zajímavý souboj o čelo tabulky a přímý postup do I.ligy, ale také výrazný pohyb ve středu tabulky a zároveň dramatický boj o záchranu, v kterou už nedoufaly asi jen obě plzeňská družstva. I ta však přinesla mimořádné překvapení. Nikdo dopředu nemohl tušit, jak to vše dopadne a nutno říct, že pro tuto spoustu hádanek, které si žádaly odhalení, byla Lužnice velice důstojným prostředím. Ryb tu bylo mraky a zjevně byly při chuti – o tom svědčí celková průměrná váha na závodníka 8063g, o které se nám na jiných úsecích může jen zdát...

Našemu Black Bass teamu zatím sezona nevycházela zcela dle představ, fantastické výsledky jsme většinou kombinovali s těmi úplně nejhoršími a výsledkem bylo, že jsme se průběžně pohybovali na sedmém místě s cca 20tibodovým náskokem na deváté, sestupové místo. 20bodů sice dávalo částečný klid, ale i takový náskok se za víkend dá prohospodařit, a tak jsme se raději na poslední závod poměrně připravovali. Podnikli jsme několik sólových i společných tréninků na závodním úseku a mohli konstatovat, že pokaždé fungovalo něco jiného. Jednou šlapal odhoz, podruhé se dařilo tahat rybu spíše u břehu. Každopádně jsme tušili, že tu odhoz může sehrát významnou roli, a tak jsme jej pečlivě pilovali nejen na Lužnici. Já si sebou k vodě schválně vozil jen odhozové pruty, abych se nutil do tohoto způsobu lovu, jelikož jsem věděl, že zde mám jisté mezery, zatímco děličku mám snad docela v ruce. Můžu říct, že to mělo svůj efekt a minimálně jsem se s odhozovým prutem v ruce cítil výrazně jistěji, nežli před rokem. Poslední trénink na Lužnici podnikl tradičně Standa v pátek před vlastními závody a šokoval nás informacemi, že už i na druhé lize máme přidělené tréninkové boxy a že ryba prý vůbec nejde.
Dalším velkým oříškem byl Jirka Driesel, u nějž jsme do poslední chvíle nevěděli, jak to s ním bude. Na víkend jim totiž přesně vycházel termín porodu a nebyli jsme si tedy jisti, zda našeho předního borce a chlebodárce budeme mít k dispozici. Jirka původně plánoval, že svou Áju nechá přes víkend v klidu ležet doma v posteli, hlavně ať se moc nehýbá a počká na Jirkův návrat, a pak že tedy ať klidně porodí, ale osud tomu chtěl jinak.... V pátek kolem poledne mi volá brácha, že Jirka rodí a nikdo neví, jak to bude s živou a jeho samotnou účastí. Zkouším tedy Jirkovi volat, ale bezvýsledně. Začínám už spřádat šílené plány, jak budeme ráno před závodem obcházet s kyblíčkem ostatní závodníky a žebrat aspoň o pár červíků, když v tu se rozezvoní můj mobil a na druhém konci je Jirka. Čerstvé narození své dcerky Vivien (zřejmě z ní bude nějaká umělkyně :o) odbývá Jiřík pár slovy a už mi dává instrukce. Závod prý určitě chytat bude a živou si mám vyzvednout u něj v krámu, kde bude jeho brácha.
Rovnou z práce tak frčím pro tu živou a jaké je mé překvapení, když v krámu nalézám samotného Jirku, kterak zase čile prodává. Holt narození potomka je důležitá událost, ale některé věci jsou ještě důležitější ;o) Fasuju klasicky dvě polystyrenky s živou a razím s nimi domů, kde u lahvinky vína tradičně dolaďuji výbavu na víkend. Tentokrát to nemusím moc přehánět, jelikož v sobotu jsem po nešťastném závodu na Radbuze jen v pozici trenéra a mohu si tedy většinu věcí poladit až zítra u vody. Hlavní energii tak věnuji především namotání nových vlasců na cívky odhozových navijáků, s čímž mi vydatnou měrou pomáhá Monička, kterážto mi na gauči při sledování televize přidržuje odvíjející se špulku s vlascem.
Budíček je tradičně brzy, na mne až moc brzy, a tak jako vždy válčím s časem a ženu se s větrem o závod směr Tábor, a pak přes Bernartice až na závodní úsek. Od 8.30 nám nabíhají pokuty a já v 8.27 vjíždím do finální rovinky v podobě lesní cesty směřující k řece. Nebýt dvou kolegů slimejšů, které po cestě dojíždím a tlačím je před sebou, stihl jsem to na sekundu přesně. Díky nim nakonec dorážím na shromaždiště v 8.32 a slibuji vložit do banku trestných dvacet korun (co minuta, to desetikačka). Řeku halila hustá mlha...

Nastává tradiční kolotoč prezentace, rozdýchání živé, namíchání krmení, zdravení se s kolegy atd. až po mé oblíbené losování. Po slušných losech na Nežárce nechávám tuto činnost opět na přítelkyni Moničce a stavím se jen do role zapisovatele. Hned první los se Monče daří a posílá Cífku na A2, náš odhozový guru Jirka pak míří na B8, Standa na C1 a brácha na D3, s čímž on tradičně moc spokojen není. Monička táhne slušnou A2ojku.

Příjezd ke štontům je tu naprosto bezproblémový, a tak ani nikomu nemusím pomáhat s nanošením věcí. Věnuji se tak přípravě svých udiček na zítřek. Zejména dolaďuji vyvážení anglánů, a pak si dělám pár ouklejových sestav. Oukleje sice prý moc v tréninku nešly a já doufám, že se jim ani nebudu muset příliš věnovat, ale jak se říká „štěstí přeje připraveným". To ještě netuším, jak moc si tuto větičku budu po neděli opakovat, ale v úplně jiné souvislosti...
Před začátkem závodu si ještě s Moničkou stíháme dát fantastickou tlačenku a chlazené pivečko u stánku a říkám si, že ona ta „trenařina" má něco do sebe... pak ještě kupuju párek a neseme ho na štont vyhládlému Jiříkovi. Pozoruju při tom jeho výbavu připravenou na dnešní závod, která čítá osm odhozáků a .... a pak už nic. Děličku si ten blázen sebou vůbec nepřivezl. Snad se mu to nevymstí tak jako při druhém závodě ve Všenorech. Na samotný začátek se přesunuju na D3 k bráchovi. Ten má vedle sebe Janu Štikovku, tak doufám, že s ní zase celý závod neprokecá. Brácha má již připravené poctivě jak všechny topy, tak i tři odhozy a bič. Déčko by dle zpráv z 1.ligy mělo být hlavně o odhozu a z tohoto pohledu mě překvapuje připravené náčiní Luboše Bureše, který se spokojil s vybalením tří topů a tvrdí mi, jak tu všechny seřeže. Kdyby seděl u forhontu, tak mu to i věřím, ale on je na D5, a tak ho beru s rezervou - prozatím.
Za pět jedna přichází signál pro krmení a ze všech stran se řítí do vody pečlivě uhňácané kuličky. Lítá to jak na děličku, tak i z praku na odhozovou vzdálenost, na závěr přicházejí na řadu krmné kalíšky, které dopravují do vody lepeňáky a hlínu s hnojáčky. V jednu přichází další signál a je to tu. Poslední kolo se začalo. Pro mnohé je to boj o všechno - Nusle, Vinohrady i Trabucco seřazení na prvních třech místech touží po postupu, týmy ze spodku tabulky bojují o záchranu a pro ostatní je to jedna z posledních šancí vylepšit si celkové statistiky. Desítky splávků čeří vodu, první odhozové pruty už prořízly teplý podzimní vzduch, ve vzduchu je nervozita a očekávání...Krmení lítalo vzduchem......anebo se naváželo kalíškem.
I já stojím za bráchou a nervózně čekám na záběr. První záběry obvykle přicházejí rychle, tentokrát tomu ale tak není. Alespoň ne u bráchy. Ostatní totiž ryby tahají. Dvě už má Jana a nejrychleji zatím dle mého pozorování chytá Luboš Bureš, jehož sebevědomá slova získávají na váze. Chválím ho a chvíli jej pozoruji. Opravdu mu to jde a tahá ve skvělém tempu středně velké cejny. Slibuje, že až se pustí do těch velkých, to že teprve bude jízda... Luboš spouští svůj cejnostrojDalší placka se marně zmítá před Lubošovým podběrákem

Vracím se k bráchovi a sděluju mu nějaké poznatky, co jsem vypozoroval u Luboše a dalších úspěšných závodníků. Brácha se to snaží aplikovat a konečně dostává první rybu z děličky. Je jí podoustev, která sice bojuje víc než cejni, ale bohužel váží míň. Doufám, že se brácha tedy konečně chytnul a mířím za Standou. Brácha má první padoustvičku

Ten mě na úvod zásobuje dobrou zprávou, že má ze začátku závodu 3 cejny, z toho dva docela slušné. Teď už se ale nějakou dobu trápí a je bez záběru. Vedle něj sedící Šárka Švehlová přitom chytá pořád v dobrém tempu. Standa tráví na můj vkus až moc času masívním dokrmováním živou, ale doufám, že mu to přinese kýžený efekt v podobě záběrů. Nic takového se však neděje. Zkouším spolu s ním chvíli ladit vedení udice, ale ani to nepomáhá. Doporučuji Standovi vyzkoušet jinou montáž - je zřejmé, že něco musí změnit - a mašíruju si to dál k Jirkovi, který kolem sebe vehementně máchá odhozem. Ze začátku prý byl bez ryby a děličkáři mu utekli, teď už je ale mohutným tempem dohání a dere se do vedení. Jeho styl je neokopírovatelný, a ikdyž se o to někteří jeho sousedi snaží, zůstávají bez úspěchu. Jirka bičuje vodu s ohromnou frekvencí, do toho pálí koule s krmením jak katapult a ryby na svých megasilonech přitahuje, jakoby vláčel rybičku na dravce. Jirka surfař

O Jiříka tedy rozhodně strach nemám a to ani tehdy, když si nahodil deštník a utrhl celou sestavu. Má jich naštěstí ještě sedm v zásobě a jde si zatím pro jasnou jedničku. Mířím tedy až na začátek závodního pole k Cífkovi na A2. Ten popisuje klasickou situaci, kdy za první půlhodinu slušně polapal ryby na děličce a nyní se na ní začíná těžce trápit. Povídám mu o Jirkově vynikajícím odhozářském vystoupení a Cífka jakožto další kvalitní odhozář neváhá a taktéž sahá po prutu s anglánem. Ponechávám jej jeho osudu a štráduju si to zpět na D3, abych zjistil, jak se daří bráchovi. Je to takové střídavé. Chvílemi na děličce má rybu, a pak se zas třeba deset minut trápí bez záběru. Okolo něj pokračuje ve své krasojízdě Luboš Bureš a vedle něho se na D4 slušně rozchytal i Petr Janků, u nějž také vidím co chvíli vyjetou gumu. Je jasné, že závodní pole bráchovi naprosto ujíždí. I brácha je solidním odhozářem a v této variantě lovu vidíme poslední možnost na zvrácení nepříznivého průběhu závodu. Brácha tedy výrazně zakrmuje prakem a po pár náhozech táhne prvního skaláka. Věřím v jeho schopnosti a vytrvalé štěstí a vyrážím opět za Standou, který pro mě ale moc šťastné zprávy nemá - tradičně se trápí a od úvodních třech ryb je stále bez záběru. To je dost špatné, protože na zbytku jeho sektoru přeci jen vidím čas od času ryby tahat a především se Standou sousedící Šárka zatím nijak zvlášť neslevila ze svého tempa. Tahá sice menší cejnky, ale zato pravidelně. Obecně to vypadá, že borci z týmu Vinohrad vsadili na správnou kartu - co jsem mohl vidět, tak nejen Šárka, ale i Petr Janků na déčku, stejně tak jako Viktor Vocel na áčku tahali ryby ve velmi dobrém rytmu, z kterého vypadl jen jediný vinohradský závodník v podobě Pavola Mihála. Ten se naopak vytrvale trápil, což ho dohnalo až k lovu ouklejí. To je taky poslední možnost, kterou radím Standovi. Pokud mu spodovka už přes hodinu nezabrala, nezbývá, než se vrhnout na poslední možnost spásy v podobě lovu ouklejí. Standa se tradičně trápí

Standa si chystá bič a já přecházím k Jirkovi, který mě ujišťuje, že si stále jede pro jedničku. Budeme ji potřebovat - u bráchy a Standy totiž máme naopak zaděláno na dvanáctku jak vyšitou. Poslední naší nadějí je ještě Cífka, za nímž se právě ubírám. Odhoz mu prý sedl a má na kontě několik slušných cejnů. Viktor Vocel na A1 sice chytá z děličky rychleji, ale velikost ryb je nesrovnatelná. Cítím, že Cífka by mohl být naším dalším žhavým želízkem v ohni, usedám za něj a hodlám tu strávit čas zbývající do konce závodu, což je nějakých 20minut. Cífka ví, co má dělat, tak ho víceméně jen hecuji a povzbuzuji jako při sportovním utkání. Cífka se opřel do odhozuNevím, jestli to má nějaký vliv, ale Cífka proměňuje ještě tři jemné záběry a dostává do vezírku další tři cejny, což je na poslední čtvrthodinku docela slušné, jelikož děličky na sektorech A a B tou dobou totálně zmrtvěly. Je tu výstřel oznamující konec závodu, který jako vždy vystrašil všechny nepřipravené jedince, včetně Cífkova skorotchána, jenž se po něm málem zhroutil do vody. Děličky se rolují zpátky na břeh, odhozové udice jsou stahovány z vody a první závod posledního kola je u konce. Na řadu přichází vážení.
Zůstávám na začátku sektoru A a jsem zvědavý, na jakou pozici se Cífka díky slušným cejnům z odhozu vytáhne. První jde vážit na forhontu sedící Viktor Vocel a v jeho vezírku to vře - ryb má opravdu hodně, ale vesměs menší velikosti. Je z toho na dnešní závod slušná váha 7490g. Na řadě je Cífka. Ryb má o poznání méně, ale zato jsou to povětšinou samé slušné lopaty. První, kdo zahlédne cifru na displeji, je přihlížející Viktor Vocel a podle jeho grimasy je mi zřejmé, že Cífka atakuje jeho pozici. A skutečně je to tak! Cífka poráží Viktora o víc než kilo a s váhou 8570g je velkým aspirantem na jedničku v sektoru A. Další váhy jsou o poznání menší , z průměru vyskočil snad jen překvapivý výsledek Habakuka Zdenka Tušky, který z A9 vydoloval slušnou váhu 5270g. To však stačí jen na trojku a je tak naprosto zřejmé, že Cífka pro náš tým zajistil svou letošní druhou jedničku. Vašek Adamec ani nevěří svým očím, co Cífka sype z vezírkuDalší želízko v ohni máme na sektoru B, kde to Jirka svou šílenou odhozovou jízdou dost slušně řezal a v zásadě nikdo nepochybuje o tom, že si pro sebe taktéž uzmul jedničku. Konkurenci mu představuje asi jen Kuba Kabát, jenž svým typickým jemným chytáním na děličce dosáhl na váhu 5450g. Jirka mu ale naděluje přesně tři kila a s celkovým výsledkem 8450g si rovněž došel pro svou druhou letošní jedničku a vyhnul se tak případnému trestu, který si na začátku sezóny sám stanovil a sice, že pokud neuchytá aspoň dvě jedničky, přeběhne po posledním závodu celý úsek v rouše Adamově. Exhibouš Jirka se nyní tváří, že skoro lituje, že svůj trest nemůže zrealizovat. Jirkův úlovekJeho jednička je ale spolu s tou Cífkovou nesmírně cenným artiklem. Na sektoru C a D totiž očekáváme umístění ze zcela opačného spektra číselné škály a dvě jedničky nám tak dávají jistotu aspoň průměrného umístění.
Mé obavy se naplňují a Standa se nezachránil ani na ouklejích a protrápil se k již třetí letošní dvanáctce. Na sektoru C naopak nejvíc zářil bránický Jan Šesták, který zvolil nezvyklou taktiku a z odhozu na relativně krátké vzdálenosti okolo 25m vyloupal celkových 7040g. Dvojku udělal z výhodné pozice C12 zkušený nuselský borec Tonda Vysoký s váhou 6780g a trojka zbyla na pravidelně chytající Šárku Švehlovou (6140g). Na sektoru D jsem v napětí očekával, zda se bráchovi podařilo zachránit na odhozu... bohužel tomu tak nebylo. Vytáhl z něj do konce závodu už jen tři skaláky a skončil na pro něj nezvyklém 11.místě. Hůře dopadl jen Matěj Klika z Chuchle, jenž se odhozu věnoval po celý závod a potvrdil tak, že napříč všem prognózám na déčku jednoznačně kralovala dělička. Té nejmistrněji vládl zmiňovaný Luboš Bureš z Počátků, který naplnil svá slova ze začátku závodu a skutečně všechny seřezal s celkovou váhou 13320gramů a to z nijak zajímavého místa D5. Dvojku uzmul jindřichohradecký Pavel Moravec z D10 (11660g) a trojku na D4 vydoloval rovněž skvěle chytající Petr Janků (11080g).
Náš Black Bass Team tak zkompletoval naprosto typickou sestavu výsledků pro první závod, kdy dva fantastické výsledky vždy doplňujeme dvěma naprosto příšernými . Posuďte sami: Berounka, 1.závod: 1,1,7,12; Nežárka, 1.závod: 1,1,10,12; Lužnice, 1.závod: 1,1,11,12. O nějaké vyrovnanosti výkonů v našem týmu zřejmě nemůže být ani řeč a málokterý druhý tým se s šesti sektorovými vítězstvími na kontě pohybuje jen v horším průměru tak jako my. Ale taková je už holt pro nás letošní sezóna - vždy se vynoří někdo, kdo zachytá skvěle a zachrání tak propadák ostatních.
Sobotní závod ale především znamenal výrazný pohyb a vyrovnání týmů na čele tabulky. Nejlépe dnes se součtem 18bodů zachytalo totiž dosud třetí Trabucco, druhý skončil jen s bodovou ztrátou tým Vinohrad a dosud vedoucí Nusle dnes skončili až deváté se součtem 29 bodů. Díky tomu se nám všechny tři týmy vyrovnaly na sedmi bodech a prakticky každý z nich měl šanci v neděli zaútočit na první místo a s tím spojený postup. Osobně jsem za mírného favorita považoval tým Vinohrad, jejichž vyrovnaný výkon potvrzoval, že mají na zdejší vodu dobrou taktiku a navíc měli výhodu tříbodového vedení před druhým Trabuccem a sedmibodový náskok na třetí Nusle. I na druhém konci tabulky však docházelo k překvapením. Přdevším šokovalo skvělé druhé místo (stejný součet 19bodů jako Vinohrady) dosud beznadějně posledních Habakukovců z Plzně. Dále pak po druhé po sobě totálně selhal tým Chuchle, z nichž si svůj standard udržel jen Aleš Horký a výrazně si tak řekli o namočení do sestupových vod, zvlášť když dobře zachytaly oba Jindřichovy Hradce a přechytal je dnes i Braník. Rozhodně nás všechny čekal velmi zajímavý nedělní závod.
Teď se ale všechna družstva přesouvají na ubikace v nedalekém rekreačním zařízení Nový Dvůr, které doslova praská ve švech, jelikož si tu kromě nás závodníků dali dostaveníčko i sběratelé vltavínů, jejichž vzájemné rozhovory mě přesvědčili, že jsou na světě ještě větší blázni než rybáři. V místní restauraci se nakonec scházejí téměř všechna družstva a panuje dobrá nálada. Zejména u stolu jinřichohradeckých a plzeňáků. My se také nenecháváme zahanbit a po úvodních pivečkách a nezbytném zakrmení se pouštíme do rund panáků. První je samozřejmě určena k poctě Jirkovy čerstvě narozené dcerky, druhá je pak na jeho jedničku, třetí na Cífkovu jedničku, další dvě na bráchovy dvě jedničky ukrývající se v čísle jedenáct, šestá na Standovu jedničku ve dvanáctce, sedmá na Cífkovy blízké narozeniny, osmá tak nějak na dobrou náladu a pak nám už pomalu docházejí nápady a zvažujeme přesun na kutě. Nakonec jsme opravdu tak zodpovědní, že se skutečně zvedáme a přecházíme do druhého křídla, kde se nacházejí naše pokoje. Důvod k oslavě se vždycky najdeJirka jde smýt vítězný pot
Noc je opět krušná. Usínám lehce po půlnoci a zhruba ve dvě se probouzím, jelikož můj mozek nedokáže vypnout a i ze spánku spřádá tu správnou strategii na zítřejší lov. Také jsem k těm panákům vypil asi deset kokakol a to není zrovna ten správný lék na dobrý spánek. Poté, co jsem promyslel všechna úskalí a možné varianty nedělního lovu, zcela znaven opět upadám do spánku. Ale to je už něco krátce před šestou a asi za deset minut se z druhého pokoje, kde spí všichni kromě mě a Moničky, ozývají všechny možné zvuky včetně podivného chrčení, které zní, jako když se někdo snaží vytlačit něco mohutného nosem. Ano, není pochyb. Jirka se probouzí a za chvíli bude tlouct na naše dveře. Nutím se tedy vstát, jdu se do koupelny polít vodou a závidím Moničce, která se může v klidu dospat až do desíti.Toho rána ještě netušil, že z něj po závodě bude hvězda
Sjíždíme pár desítek metrů k řece, která je neprůhledně zahalena v husté mlze a nastavá tradiční martyrium míchání krmení, rozběhávání živé a její následné nafutrování do měrných misek. Během posledního úkonu probíhá i losování, k němuž odbíhám, abych určil štonty pro naši dnešní sestavu, v níž pochopitelně nahrazuji včera nejhoršího Standu. Monča ještě spí, a tak je vše na mne, ale letos mi ten los moc nejde. Ani dneska ruka neposlouchá pokyny mé mysli a navzdory zákonům pravděpodobnosti tahám pro každého pětku, jen na béčku máme čtyřku. Na áčku dnes bude sedět brácha, na béčku Cífka, na céčko jdu já a na déčko míří Jirka. Z déčka máme největší obavy. Včera tu totiž jasně dominovala dělička nad odhozy a tu Jirka, jak známo, s sebou vůbec nemá.... Já si na céčku přál spíše vyšší číslo blízko déčka, kde se z principu chytá o něco lépe, ale ani tak nejsem nespokojen. Jsem rád, že nejsem v krajním sektoru.
Za bezprostřední sousedy mi dnes budou na D4 sedící Petr Janků z Vinohrad, v němž cítím velkého konkurenta, jelikož ten se bezesporu bude chtít prát o postup do 1.ligy a tím pádem musí podat 100%ní výkon. Na D6 po mé levici pro změnu sedí Jan Šesták z Braníka, jenž pro změnu bude lovit naději na udržení v lize a včera tu z odhozu na stejném sektoru vyloupl jedničku. Takže bezprostřední konkurence je jednoznačně vysoká a to nemluvím o vysokých místech blízko sektoru D, kde jakémukoliv závodníkovi bude hrát do karet i „příroda" aneb najíždějící ryba. Má včerejší role trenéra měla něco do sebe - mohl jsem pozorovat úspěšné závodníky i celkový průběh závodu a mám teď díky tomu poměrně jasno ohledně mé taktiky pro dnešní závod. Základem bude dělička s naprosto dokonale vyváženým splávkem, který by se měl zanořit při sebemenším dotyku, k tomu dobře naměřená hloubka, dlouhý řetízek z jemných bročků a samozřejmě jemnota. Chystám tak 4 topy se splávky 0.3g, 0.4g,0.5g a jeden gramový splávek, kdyby byla potíž s ouklejemi a já chtěl nechat nástrahu rychle propadnout na dno. Jakmile bude dělička skomírat (tak jako včera v poslední hodině na všech úsecích kromě déčka), jsem připraven přejít na odhoz s anglánem, které si rovněž chystám ve třech vyhotoveních a k tomu boloňku na osondování dna. Bič ponechávám nevybalený, ale v mém dosahu, kdyby bylo potřeba se zachraňovat na ouklejích, ale popravdě řečeno tomu vůbec nevěřím. Naopak myslím, že nedělní závod bude o mnohakilových váhách a začínám se na závod těšit. Zvedla se mlha, řeka ožívá, prohřívá ji slunce a vítr téměř nefouká - dokonalé podmínky pro závod.
Jelikož toho vybaluji opravdu hodně a každý splávek ještě jednou přímo na místě dovažuji tak, aby mu koukaly z anténky maximálně dva milimetry, dostávám se tradičně do časového presu, který mi zvyšuje ještě hloubková kontrola, pro niž jsem byl namátkově vylosován. Nic závadného u mě odhaleno nebylo, ikdyž jsem se v hloubi duše trošku bál, zdali se na dně tašky nebude povalovat nějaký zbylý posilovač nebo umělé patentky, které už léta nemohu nalézt. Po kontrole tedy rychle lepím červy - ubral jsem trochu na množství lepidla a musím říct, že to byla zatím nejlepší konzistence, jaké jsem kdy dosáhl. Věnuji se poslednímu doladění sestav na děličce a všechny kromě té nejtěžší je nechávám proplavávat. Při stahování jedné z nich vybíhá guma ze špičky a mám pocit, že jsem zahákl o nějakou větev. K mému překvapení ale ve vodě jezdí ryba a za chvíli zdvihám v podběráku slušného cejna. Je regulérně chycen za hubu na prázdný háček. To se mi naposled stalo před lety na krajáku a byla z toho pak sektorová jednička. Beru to jako dobré znamení. Za chvíli se ale něco podobného stává i Petrovi Janků, a tak to spíš vypadá, že ryba nečeká jen u mě, ale je zkrátka po včerejšku najetá po celém úseku. Beru ještě svou nejjemnější sestavu, že ji znova nechám projet, ale zasekávám se vlascem o stojan a toto jemné zaškobrtnutí nečekaně končí přetržením gumy v topsetu. To zrovna nesvědčí o její dobré kondici a mělo to pro mě být další ze série znamení, na které však nereaguji a předem se tak odsuzuji ke zkáze... v tuto chvíli jsem tak o jeden topset chudší, jelikož nemám čas protahovat gumu zpátky do špičky a závod je už za dveřmi.
Za pět minut jedenáct přichází signál ke krmení a já futruju dvanáct koulí na děličku, zasypávám je množstvím živé a pálím patnáct šišek na odhoz. Poctivě krmím děličku...... i odhoz

S úderem jedenácté závod začíná. Beru do ruky top s 0.5g splávkem a provádím jej vodou. Tok je tu nemírně pomalý a pouhým zadržováním sestavy se nedá s nástrahou moc pracovat. V půlce trasy tak splávek přizvedávám o pár centimetrů výše a zase spouštím zpátky na hladinu. Okamžitě poté splávek mizí. Zásek. A mám první rybu. Co mohu sledovat závodní úsek, zase jsem s první rybou nejrychlejší, což ovšem zdaleka neznamená záruku úspěchu. Hážu do vezírku prvního skaláka a to už vidím několik vyjetých gum ve svém okolí a je mi jasné, že ryba bere všem a bude to dost o rychlosti a velikosti chytaných ryb. Provádím splávek úsekem podruhé a nevidím jediný drb. To už někteří soupeři vytahují svou druhou rybu a já mírně znervózním, že něco na mé sestavě rybám vadí. Další průjezd už ale končí záběrem a táhnu dalšího cejna - tentokrát hodně slušného. Evidentně je tu mám, jelikož i dvě další proplavání končí záběrem a velkým cejnem ve vezírku. Přestávám vnímat okolí a soustředím se jen na lov. Vím, že jsem nabral to správné tempo a snažím se z něj vytěžit co nejvíce. Mám pocit, že začátek mám ze svého okolí nejlepší, ikdyž i Honza Šesták, jenž se jediný vrhl rovnou na odhoz, tahá také slušné ryby, ale nemá zas takové tempo. To mé žně stále trvají a tahám rybu za rybou. Mám chuť dokrmovat živou, ale Standa v roli trenéra mi radí, ať tam nehážu lepeňáky, že pak ryba sjede na ně a nejde pak po mé nástraze. Nevím, nakolik to může být pravda, ale zkouším dostřelovat červy prakem, což mi tu fungovalo loni a včera to tak dělal i veleúspěšný Luboš Bureš. Braní ale naopak trochu ustává. Myslím, že i tak jsem si vybudoval slušný náskok a to dokonce i na Petra Janků, který se naopak s děličkou docela trápí. Když mám tři průplavy bez záběru, beru do ruky jemnější top s 0.4g splávkem a ještě na něm o něco stahuji hloubku. Vypadá to, že se mi ryby za dostřelovanými červy poněkud zdvihly ode dna a teď je s menší hloubkou zase začínám čapat. Nový top funguje neuvěřitelně a já nasazuji ještě větší tempo, než zkraje závodu. Prožívám úžasnou dvacetiminutovku, kdy sekám ryby na hod a nestíhám ani odpovídat na dotazy Moničky, která se mezitím uvelebila v křesílku za mými zády. Je to jízda. První půle patřila mně...

Cítím, že tenhle závod už snad ani pro mě nemůže dopadnout špatně. Vím, že se pohybuji jistě někde v popředí závodního pole a na jednu stranu si říkám, že by bylo prima, kdyby teď závod skončil a na druhou stranu si to zas tak užívám, že se mi zdaleka končit nechce. Zvlášť, když mi na děličku přijeli i opravdu krásní cejni a já právě dostávám do podběráku nádherného zlatavého lopaťáka hodně přes čtyřicet čísel. Hned vzápětí tahám druhého takového, ale ten se mi u hladiny vypíná a s jeho zmizením jakoby zmizelo i mé štěstí a začíná se naplňovat naznačená kletba... Hned další nához mám opět záběr a po záseku sviští guma z děličky rychleji než obvykle. Vstávám. Cpu děličku pod hladinu a do boku a snažím se rybu otočit. Petr Janků to komentuje slovy, že tam mám nějakou „hodně nasranou" rybu. Jak to dořekne, tah povoluje a já myslím, že jsem přišel o forpas. Zdvihám děličku a nevidím... nic. Celá sestava je v čudu a já zjišťuji, že mi praskla dnes již druhá guma. Problém je o to větší, že tahle sestava dokonale fungovala a já nemám po ruce druhou takovou. Beru tedy do ruky sestavu, s níž jsem začínal a ikdyž na ní měním hloubku, najednou jsem zcela bez záběru. Praxe tak naprosto evidentně ukazuje, jak na zvolené sestavě záleží. Zatímco před pár minutami jsem ještě mlátil rybu za rybou, najednou mám před sebou úplné mrtvo. Na této udici zkrátka rybám něco nevoní. Pak už mám k dispozici jen onu těžkou gramovou sestavu, kterou jsem před závodem ani pořádně nevylaďoval... štěstí přeje připraveným a to já teď tedy rozhodně nejsem. Musím se rychle rozhodnout. Jsem v půlce závodu a očekávám, že poslední hodina bude na děličce slabá. Pustím se tedy s předstihem do odhozu, aspoň si ho pořádně rozkrmím a až v poslední hodině budou všichni skomírat, já na tom vydělám. Úvaha je hotová, beru do ruky prak a masívně odhoz dokrmuji. Za chvíli už anglán pročesává hladinu a po pomalém proplutí úsekem se na jeho konci neznatelně zavrtí. Přisekávám a k svému částečnému překvapení přitahuji ke břehu prvního cejna. „Tak ono mi to bude fungovat", říkám si a švihám anglána zase na vodu. Opět pomalinku proplouvá úsekem, mám pocit, že se zas nějak divně vrtí, ale nejsem si jistý, a tak jej nechávám, zda se nepohne více. Ale to on ne, a tak ho stahuji a zjišťuji, že červy jsou vycucaní. Zjevně jsem tedy sekat měl. Problém je, že záběry jsou i na odhozu velmi opatrné a anglána nedokážu tak dokonale vyvážit jako malý splávek na děličce. I tak přidávám ještě nějaké bročky, ale začínám moc laborovat a málo chytat. Od prvního cejna jsem nic dalšího nevytáhl. Některé záběry jsem přehlédl a jindy zas sekl bezdůvodně. Celé závodní pole mě tak postupně dohání a vím, že pokud nezačnu chytat, všichni mě přejedou. Především Petr Janků, na kterého jsem měl slušný náskok, ale i on se vrhl od odhozu a oproti mně z něj vytáhl šest slušných lopat v řadě a rázem je zas ve hře. Já konečně dolaďuji vyvážení tak, že ze splávku kouká jen centimetr a ryby jej začínají stápět. Tahám skaláka, který moc neváží, ale jsem rád, že byl záběr vidět. Přichází další záběr. Krásné zanoření. Zásek. A...nic. Úplně do prázdna. „To mi je záhada", říkám si a už to chápu. Jsem bez háčku. Zjevně jsem jej urval o slušnou rybu - nejspíš velkého lopaťáka. Vyměňuji forpas, nahazuji a střílím lepeňáky do dáli. Snad nikdy jsem tak přesně nestřílel. Přeci jen je ten roční trénink s odhozem znát. Další razantní záběr. Zásek. A zase nic. A zase utržený háček. Tak to už není normální. Nechápu, co se děje. Brzdu mám povolenou, nesekám nijak přehnaně a přesto trhám desítky forpasy jeden za druhým. Dobře, dám tam dvanáctku. Jirka chytá dvacítky a taky mu to ty ryby žerou. Já ale nejsem Jirka a dvanáctka se rybám nelíbí. Mám zase pár divných zavrtění, něco sekám, jednou štrejchnu o rybu, ale ve vezírku nekončí nic. Vím, že jsem v pytli. Z totálního vrcholu se propadám až na samé dno. Zbývá asi jen dvacet minut a všichni už musí být přede mnou. Dělička totiž neutichla tak jako včera, ale tahá se z ní až do konce. Vidím, že se po celém sektoru mrskají ryby u podběráků. Nejhlasitěji na začátku céčka, kde sedí Habakuk Petr Molek a Jindra Veselý z Jihlavy. Zřejmě jim tam najely pěkné ryby. Ze zoufalosti se vracím na děličku a kupodivu mám hned záběr. Ale jen zas o rybu zavadím a je zas pryč. Pak je dělička vytrvale mrtvá. Jdu zas na odhoz. Daří se mi vymodlit opět jednoho skaláčka a je tu signál označující závěrečnou pětiminutovku. Chtěl bych aspoň ještě jednu kilovou lopatu, ta by mě mohla uchránit aspoň od míst nejnižších, ale není mi souzena. Dostávám ještě jeden pěkný záběr, ale ryba se opět po pár sekundách vypíná a já už ani nestíhám znova nahodit. Je tu konec. Konec závodu. Konec ligové sezony a konec mým nadějím. Jak malá hranice stojí mezi úspěchem a neúspěchem. V mém případě tu hranici tvořila jedna přetržená nulaosmička guma.Jedna ze tří ryb vydolovaných na odhoz
Na řadu přichází vážení. Na začátku céčka sypou na váhu krásná kila. Tam, kde se včera Standovi vůbec nedařilo, se dnes chytaly krásné ryby po celý závod a Petr Molek z C1 vytahal 14450g a Jindra Veselý na C2 zaostal zhruba o kilo a přinesl na váhu 13380g. Pak je na řadě Jan Písař z JH „C" a ten mi dává naději váhou 7390g, která by tu včera stačila na jedničku, ale dnes bude patřit k nejslabším. Petr Janků se výrazně rehabilitoval v druhé půli závodu a díky velkým cejnům z dohozu se vytáhl aspoň na 9490g. Teď jsem na řadě já. Mým snem je mít aspoň víc než Honza Písař a lehce doufám, že bych mohl o pár gramů přeskočit i Peťu Janků. Ale můj výpadek v druhé části závodu byl příliš velký. Celková váha je jen 8550g a jsem průběžně předposlední. Bohužel, tak to i zůstalo, jelikož jak jsem předpokládal, váhy směrem k déčku už jen rostly. Nejlépe se tu dařilo Jardovi Kovaříkovi, jenž natahal 14010g, ale ani to nestačilo na excelentní výkon Habakuka Petra Molka, který si z C1 došel pro překvapivou jedničku. To já jsem na sebe strašně naštvaný. Kdybych si zkontroloval gumy, kdyby mi dvě nepraskly, kdyby mi nespadl ten cejn a vzápětí nezabrala ta ponorka (asi amur), kdybych aspoň neurval ty dvě velké ryby z odhozu... jenže na kdyby se nehraje a já si opravdu můžu nadávat jen sám sobě. Za první půli jsem natahal osm kilo a za druhou už jen tři skaláčky za necelé půlkilo. To je opravdu smutná bilance a opět si mohu jen představovat, jaké by to bylo, kdybych si své tempo udržel i ve druhé půli, nebo aspoň chytil polovinu toho, co v půli první - mohl jsem udělat naprosto pohodovou pětku a uzavřít tak alespoň trochu důstojně ligovou sezonu.
Ze chmurů mě aspoň trochu vytrhává souboj Franty Lamače s amurem, který se začal asi čtvrt hodiny před koncem závodu a dosud ještě neskončil.... Franta už ho měl přitom před skončením závodu už téměř v podběráku, ale amur za mohutného povzbuzování ostatních závodníků vždy zabral a podběráku včas utekl. Teď už Frantovi asistuje i Honza Šesták a společnými silami se snaží jej navést do podběrákové obruče. Po asi půlhodinovém boji se to daří a Franta třímá v náručí nádhernou sedmikilovou rybu. Stihnout to v závodě, tak je Franta první. I tak ale vydřel slušnou sedmičku a udělal tak 3body na desátého Petra Janků, s nímž v sektoru C sváděl přímý souboj o postup.Franta marně páčí amura k hladiněPo závodě se to podařilo. Franta třímá sedmikilového amura.
Otázka vítěze druhé ligy byla ze všech nejzásadnější, a proto už brzy po břehu běžela šuškanda, že dosavadní leader a mírný favorit v podobě Vinohrad poslední závod nezvládl a do 1. ligy jde Trabucco. Ve hře ovšem ještě byli Nusle. Těm se však nepovedl jak včerejší, tak i ten dnešní závod. Slušně zachytala jen u mě v sektoru Jana Štiková, naopak propadák zaznamenal Tonda Vysoký v podobě dvanáctky a Jirka Jurka s desítkou. Vzápětí se potvrdili i zprávy ohledně výpadku Vinohrad, kterým dnes zachytal jediný závodník - Viktor Vocel se čtyřkou a celý zbytek týmu předvedl bídné výsledky nekorespondující s jejich ambicemi a koneckonců ani schopnostmi (Jiří Kubín 10, Petr Janků 10, Šárka Švehlová 9). Trabuccu tak nakonec k zisku první příčky v lize dnes postačil relativně průměrný výsledek 22 bodů (Viktora 7, Chlupáč 5, Lamač 7, Kabát 3).
Při zaváhání hlavních favoritů tak nejlepší závod předvedl tým naprosto nečekaný, ten, který se dosud pohyboval zásadně na chvostu tabulky, a sice Habakukovci z Plzně. Ti na zdejší vodu zjevně přišli, což potvrzují jejich velmi vyrovnané výsledky z obou závodů (sobota: 19 bodů, neděle: 14 bodů), kdy pokaždé skončili v daném dni druzí a s celkovým součtem 33 bodů toto kolo s přehledem vyhráli. Paradoxem ovšem zůstává, že tým Habakukovců i přes vítězství v posledním kole nakonec opouští druhou ligu, jelikož se dokázali vyšplhat pouze na devátou příčku a ta je bohužel první sestupová. I tak tito borci zanechali velmi sympatický dojem a minimálně na Nových Dvorech by mohli ostatní týmy vyučovat zvolené taktice. Dle mého dojmu se během sobotního večera podělili o svůj recept s druhým plzeňským týmem - Mivardi , jelikož ti po sobotním jedenáctém místě zachytali dnes excelentně a vyhoupli se na celkovou čtvrtou příčku za toto kolo. Ani jim však tato zlepšení nepomohlo k záchraně ligy a na celkovém jedenáctém místě musí rovněž druhou ligu opustit. Dalším týmem, který tajně doufal v záchranu ligy, byl Braník. Tomu dal v sobotu jistou naději Honza Šesták vybojovanou jedničkou, ale zbytek týmu pohořel a ani v neděli nepředvedli oslnivý výkon a na Nových Dvorech skončili celkově sedmí. Díky slušnému výkonu obou Plzní se tak celkově propadli až na poslední, dvanácté místo a rovněž ligu opouštějí. Posledním týmem, který bojoval o záchranu, byl Jinřichův Hradec „C", jehož borcům se vydařil sobotní závod, v němž obsadili čvrté místo a vypadalo to, že uniknou hrobníkovi z lopaty. Ale v neděli nedokázali svůj výkon potvrdit, skončili až devátí, celkově za kolo šestí a na desátém místě v lize je rovněž čeká sestup.Nabité závodní pole
Tím máme vyřešené ty méně šťastné, nepostupující týmy, kterým přeji, ať se jim v nižších soutěžích daří a brzy se s nimi opět setkáme (doufám, že ne díky našemu sestupu, ale naopak ;o). Nyní se můžeme podívat na ty úspěšnější týmy, které se sice v lize zachránili, ale na přední místa to zdaleka nebylo. Na prvním NEsestupovém místě se s vypětím nervové soustavy jednoho nejmenovaného závodníka s iniciály Aleš H.:o) udržel Team Praha Velká Chuchle, který prodělal velmi zajímavou sezónu. V jejím průběhu se tento tým po skvělém začátku jen a jen propadal, přičemž ve dvou posledních kolech byl úplně poslední a za svou záchranu může vděčit právě onomu nejmenovanému závodníkovi, který v dnešním posledním závodě udělal jedničku s největší váhou vůbec (21280g) a celkově si jako jednotlivec došel pro druhou příčku za celou sezonu!
Mezi týmy, které sice nesestoupili, ale ani nijak nezazářili, se bohužel řadí i náš Black Bass Team, jenž obsadil celkovou sedmou příčku v lize a to i přes opravdu nevydařený dnešní závod, který jsem nezpackal jen já, nýbrž i Jiřík, který stejně jako na jaře svou jedničku z prvního dne doplnil dvanáctkou, a to proto, že vůbec nevybalil děličku. Přesně, jak jsme čekali, děličky na déčku (stejně jako na mém céčku) suverénně kralovaly a Jirka jim odhozem nestíhal konkurovat co do rychlosti. Vybalil si nakonec tedy aspoň bič, ale ani s ním nemohl být zdaleka tak přesný, jak tato voda vyžaduje a i přes solidní váhu 10060g zůstal beznadějně poslední. Nedařilo se ani Cífkovi na béčku, který střídavě chytal děličku i odhoz, ale ani na jednom se mu nepovedlo nijak výrazně zabodovat a bral desátou příčku. Jediný, kdo z nás dnes zachytal solidně a spravil si chuť po sobotě, byl brácha, jenž se naopak po silné půlhodince na děličce ihned napřel do odhozu a vylámal z něj 12940g, což mu vyneslo dvojku v sektoru. I tak jsme za dnešek skončili jednoznačně poslední a celkově za toto kolo desátí. Můžeme tak asi nakonec být rádi za to udržení a sympatickou sedmou příčku a snažit se v příští sezoně podávat vyrovnanější výkony, než je neustálé mixování jedniček a dvanáctek.
Ve středu tabulky zůstala i dlouhodobě dobře chytající Jihlava, která letos nedokázala chytit to správné tempo a vydařené závody většinou střídali ty ne úplně šťastné. Podobně jako v našem týmu se pak jihlavští závodníci potýkali s rozkolísaností individuálních výkonů. Důkazem toho budiž i dnešní závod, kdy Jihlava posbírala dvě skvělé trojky z ne úplně ideálních míst (Petr Koten dokonce z antiforhondu) a ty doplnila dvěma jedenáctkami.
Páté místo už se dá považovat poměrně za úspěch a to především, získá-li ho nováček v lize, ačkoliv se jedná spíše o navrátilce do ligy v podobě týmu Browning Počátky. Těm perfektně vyšlo zejména kolo na Nežárce, a pak si už udržovali slušný standard až do konce sezóny a dokázali se vyrovnat i s nepřízní osudu v podobě chybějícího závodníka v předposledním závodě, kdy jim nedorazil Lukáš Vacík. Každopádně borci z v čele s Lubošem Burešem z Počátek prokázali, že ryby chytat umějí a myslím si, že pokud se budou scházet v plné sestavě, budou i příští sezónu velmi nepříjemnými soupeři.
A jsme těsně pod stupni vítězů. Nepopulární bramborové místo tentokrát vyšlo na Jindřichův Hradec „D", ale myslím, že si rozhodně nestěžují, neb tento tým ještě před posledním kolem na Lužnici okupoval osmé místo a visela nad ním hrozba sestupu. Zkušení borci okolo Mildy Žáka ale poslední kolo zvládli excelentně a zejména díky perfektnímu nedělnímu závodu tu získali druhé místo se stejným součtem jako mělo Trabucco, ale lepšími CIPSy. Rázem se tak katapultovali na opačný pól tabulky a potvrdili tak, nakolik byla letošní liga vyrovnaná a že se opravdu bojovalo až do posledního závodu.
A už nám zbývají jen samotné stupně vítězů, ale ty už vlastně známe. Třetí místo tedy nakonec zbylo na tým Nuslí, který za celou sezónu prakticky neopustil první příčku, ale závěrečné kolo jim tu vůbec nesedlo. Přesto tento tým ukázal obrovské zkušenosti a především výsledky z prvních tří závodů, kdy Nusle vždy brali první místo, byly oslnivé.
Můj osobní favorit na postup, tým Vinohrad, také nezvládl poslední krok, ačkoliv měl po sobotě partii skvěle rozehranou a je to pro mě stále mírnou záhadou, jelikož jsem byl po předchozím dni přesvědčen, že vědí, jak na této vodě chytat. I tak se ale jedná o tým s neuvěřitelně nabitým kádrem a tak kvalitním zázemím, že jsem si jistý, že budou i příští rok opět jasným favoritem na postup.
První místo nakonec tak trochu spadlo do klína týmu Trabucco Team ČR, který bych na postup před sezónou netipoval. Ale to jsem ještě netušil, jak skvělým tahem bude angažování Ríši Chlupáče coby závodníka a Luboše Jelena coby dalšího trenéra z týmu loni sestupivší Bechyně. Richard chytal fantasticky a kdyby mu nechyběl jeden závod, zřejmě by se držel i na špičce žebříčku jednotlivců. Na úplné špičce ale nakonec skončil jeho soukmenovec Kuba Kabát, který skvěle zachytal i na Lužnici a i to svědčí o faktu, jak slušně nabitý tento tým je. Když k tomu ještě přičteme velezkušeného Petera Viktoru, Frantu Lamače a Jirku Klementa, kterému jedinému se letos asi nedařilo dle jeho představ, dále pak opět kvalitní zázemí s až třemi lidmi na břehu během závodu, je jasné, že s touto skvadrou bylo potřeba počítat už od počátku sezóny. Myslím, že ani v první lize se tento tým nemusí ztratit a to zejména díky univerzálnosti jeho borců, která dle mého soudu např. chyběla Českým Budějovicím, jež se v první lize příliš neohřáli. Každopádně klukům z Trabucca ještě jednou gratuluji a přeji jim, ať v první lize sehrajou přinejmenším důstojnou roli.Nejlepší týmy tohoto kola: uprostřed Habakukovci, vlevo JH "D", vpravo TrabuccoNejlepší týmy za celou sezonu: uprostřed zlaté Trabucco, vlevo stříbrné Vinohrady, vpravo bronzové Nusle
Kromě vyhlášení týmových výsledků jsou ještě samozřejmě vyhlášeni tři nejlepší jednotlivci jak z tohoto víkendu, tak za celou sezónu. Tento víkend nikdo nedokázal udělat lepší součet než 5, a tak na prvním místě končí díky lepším CIPSům zmiňovaný tahoun Chuchle Aleš Horký a na druhém místě již opět zmiňovaný Kuba Kabát. Třetí pak končí Jan Fikota z Habakukovců, čímž potvrzuje, jak moc se zde tomuto týmu dařilo.
Za celou sezónu to pak není žádným velkým překvapením. Na třetím místě skončila zástupkyně jednak něžného pohlaví a jednak druhého týmu Vinohrad, stabilně chytající Šárka Švehlová. Druhé místo bral i díky dnešní jedničce spasitel Chuchle Aleš Horký a první místo naprosto zaslouženě putuje do rukou Kuby Kabáta, jehož mistrovsky citlivému chytání na děličce se nelze než podivovat.Tři nejlepší jednotlivci v sezóně: uprostřed Kuba Kabát, vlevo Aleš Horký, vpravo Šárka Švehlová
Výsledky jsou vyhlášeny. Ceny jsou předány a i jejich vyhlášení vyvolává nemalý ohlas. Zvlášť prý ve srovnání s první ligou. Náš novopečený otec Jiřík se plácl přes kapsu a coby sponzor ligy doručil „price money" pro každý tým i nejlepší jednotlivce a to v ne nezajímavých hodnotách. Např. první tým získává téměř devět tisíc a to už je dost aspoň na slušnou oslavu.
Sezóna je za námi, pro někoho úspěšná, pro někoho možná nevydařená. Do té druhé skupiny se počítám i já. Udělal jsem řadu chyb, někdy měl i trochu smůlu, ale beztak si něco cenného odnáším. Zkušenosti. Myslím, že po dnešku už si například nikdy nezapomenu před závodem zkontrolovat opotřebení gum. Pokud se dokážu ze svých chyb poučit a příště je neopakovat, pak tahle sezóna měla smysl. I tak se už ale těším na tu příští, kde si snad trochu spravím chuť. Především se ale těším na tu atmosféru závodů, na ty známé tváře i na ty starý dobrý kecy a hecování, co každý závod provází. To na tom všem mám totiž nejradši.
Takže příští rok na viděnou.

Kompletní výsledky za 4.kolo i celou sezonu naleznete na: http://www.rybsvaz.cz/pages_cz/rada/odd_sport_mladez/lov_ryb_plavana/kalendar_618_v1.pdf

Diskuze k článku

Pro přidání příspěvku do diskuze je třeba být přihlášen.