Tento rok se pořádání Evropského šampionátu zhostila plavačkářská velmoc Francie. Vybrala pomalu tekoucí řeku u městečka Riux, které byste našli v Bretani. České barvy na tomto klání hájilo družstvo MO Hradec Králové Sensas A ve složení Ladislav Jakubský (kapitán), Karel Skalický, Lukáš Urban, Václav Freylich, (které se v loňském roce umístilo na druhém místě v 1. lize), doplněné o Míru Melchera a Martina Kubíka.
Na cestu jsme se vydali třemi po střechu narovnanými auty v sobotu 17. června. Museli jsme si trochu přivstat, čekala nás dlouhá jízda. Cestou v Německu jsme si neopustili zastávku na fotbal. Zápas s Ghanou byl slušný výprask, jelo se dál. Kousek za francouzskými hranicemi jsme přespali v hostelu v Ardenách a ráno znovu vyrazili na nekonečné dálnice.
Odpoledne jsme konečně po 1700 kilometrech dorazili do campu, kde jsme vyfasovali klíče od tří chatek. Nemohli jsme se dočkat, až uvidíme řeku. Ještě před ubytováním jsme se k ní vydali. Měli jsme štěstí, zrovna tu končily malé místní plavačkové závody. Ryb se mnoho nechytilo, hlavně sumeček, ale sem tam se objevil i pěkný cejn. Všichni chytali na odhozy, jak klouzáky tak propady nebo na bolognesky. Alespoň malá nápověda před vlastním šampionátem. Nutno přiznat, že pořadatel vybral pěknou trať. Řeka byla široká určitě přes 100 metrů. Voda tekla pěkně pomalu. Břeh byl travnatý, krásně rovný až k vodě.
U večeře nás překvapilo obsazení kempu. U vedlejšího stolu seděli Portugalci, naproti Italové a vedle dokonce Francouzi. Celkem tu s námi bydlela asi třetina z 25 družstev.
Pro pondělní trénink nám los určil box v sektoru D. Trať byla všude stejná, ale jak se ukázalo hodně se měnil reliéf dna a s ním i vzdálenost, kde bylo potřeba chytat. Při vyměřování jsme zjistili, že na děličce jsou přibližně dva metry hloubky a ta dále klesá až na pět metrů. Na odhozu jsme tedy našli konec tohoto klesání a tam chytali. Někde klesání končilo pozvolna na jiných místech býval i 60 centimetrů vysoký schod. Právě tato vzdálenost se v jednotlivých sektorech měnila. Na sektoru D byla přibližně 23 metrů. Nedlouho po zakrmení se dostavily i první záběry. Chytal se hlavně sumeček a pár větších cejnů. Oproti očekávání jsme nachytali dost ryb, váhy se pohybovaly kolem 4 kilogramů. Na děličky se chytalo podstatně méně než na odhozové pruty, ale chytala se tam čefala. (Mořské ryby najíždějící do sladkovodních toků s českým názvem cípal).
Úterní ráno jsme jeli do sousedního sektoru C, kde jsme měli vylosovaný tréninkový box. Reliéf tu byl velice podobný jako na sektoru D. Později jsem vypozorovali, že se hloubka přirozeně mění podle toho, zda je místo na rovném úseku nebo ve vnitřní či vnější zatáčce. Hranu jsem našli asi na 25 metrech, kde jsme chytali. Zkoušeli jsme jak klouzáky tak bolognesky, které se zdály podstatně rychlejší. V úlovku se začal častěji objevovat velký cejn, dokonce se povedlo Vaškovi a Martinovi vytáhnout čefalo. Velké ryby se podepsali i na váhách úlovků. Martin nachytal přes sedm kilogramů a věřte, že to byla váha, která se nechytala běžně. Na Martina se chodili dívat i kapitáni velkých družstev. Odpolední trénink jsme se snažili vyloučit z úlovku sumečky, to se nám moc nedařilo.
Přišlo další ráno, jako vždy po šesté vstávat, před sedmou na snídani a k vodě. Středa nás moc vlídně nepřivítala. Bylo pod mrakem a vypadalo to na déšť. Celý týden nebylo ve Francii moc pěkné počasí. Zatím co v Čechách byla tropická vedra, tady svítilo slunce jen dva dny, neustále foukalo a bylo pod mrakem, ale pršelo nám jenom ve středu, začalo už při přípravě. Box v sektoru E, který jsem tento den okupovali byl na vnějšku zatáčky. „Hrana" tu byla ani ne na dvaceti metrech. Zkoušeli jsem chytat daleko za ní, kousek za ní i přímo na hraně. Poslední jmenovaná varianta se ukázala nejlepší. S bologneskou se Lukášovi podařilo takto nachytat přes devět kilogramů. Bylo to vysloveně rychlostní chytání. Nahodit, stáhnout na značku, střelit dvě připravené koule, (když se to povedlo umačkat další dvě), zaseknout, podebrat rybu a znova. Taktika se začala ukazovat docela jasně. Jen jsem stále spekulovali, jak se zbavit všudypřítomných sumečků. Láďa běhal denně po břehu a nosil nám zprávy, jak chytají ostatní družstva.
Čtvrteční a páteční trénink na sektorech A a B probíhal podobně jako ty předchozí. Výkonnostně se celé družstvo vyrovnalo kolem 4 kilogramů. Tyto sektory patřili k těm úlovkově slabším. Na děličky se nelovilo prakticky nikde, proto jsme je pro závod zavrhli úplně. Taktika tedy byla jasná a my jsme po pěti dnech tréninku vstupovali do samotného závodu s ambicemi na dobré umístění.
V sobotu se vstávalo ještě o hodinu dříve, aby se vše stihlo pořádně připravit. Míchalo se krmení, ošetřovaly se a rozdělovaly živé nástrahy. Všichni netrpělivě čekali jaké místa jim los přidělí. Další hodiny již probíhaly v rychlém tempu. Rozvést závodníky. Vytrhat hromady vodního rostlinstva na vylosovaném místě. Vybalit všechno potřebné nádobíčko. Změřit hloubku a umačkat základové koule krmení. Krátké čekání na signál začátku vlastního závodu a už se chytalo. Většina družstev zvolila podobnou taktiku jako my, jen na sektoru E se lovilo na děličky. Bylo jasné, že budou rozhodovat velké ryby, které se nám bohužel lovit nedařilo. Nevzdávali jsme se, věděli jsme, že i posledních patnáct minut může rozhodnout. Ale ryby byly jako vyměněné. Jak se nám je v průběhu celého tréninku dařilo pravidelně chytat, při závodě našim háčkům unikaly. V sektoru A se Karel Skalický umístil na 17. místě, v sektoru B Lukáš Urban 12., v sektoru C Václav Freylich 14., v sektoru D Martin Kubík 9. a v sektoru E Míra Melcher 20. Naopak výborně lovila trojice Belgičanů, která nekompromisně obsadila první místa ve svých sektorech. Mezi družstvy zvítězila první den Francie.
Nedělní závod probíhal ve stejném duchu jako sobotní. Nepodařilo se nám lovit pravidelně větší cejny ani čefala. Všudypřítomní sumečci nám přidávali na počtu ryb, ale na váze úlovku se příliš nepodepsali. V sektoru A se umístil Martin na místě 11., v sektoru B Míra na 10., v sektoru C Lukáš na 21., v sektoru D Vašek na 15. a v sektoru E Karel na 20. Třem sektorům opět kralovali Belgičané, kteří lovili výhradně velké cejny. Tito tři se také podělili o medaile v kategorii jednotlivců. Shodně se součtem umístění 2 byl prvním Nullens Guido (33 340 g), druhý Di Venti Eric (23 070 g) a třetí Vercammen Luc (21 910 g). Belgičané v soutěži družstev převálcovali Francii, která skončila na druhém místě a stali se mistry Evropy. Třetí místo vybojovala Anglie před Polskem a Německem. Naše družstvo se umístilo na 17. místě mezi výběry z 25 evropských zemí.
V pondělí jsme se vydali na cestu domů. Družstvo bylo zamlklé, přemýšleli jsme, co se opomnělo, na co jsme nepřišli, který malý krůček nás dělil od plných vezírků. Protože jsme za celý týden viděli jen řeku a kemp a z výsledku jsme byli rozčarovaní, udělali jsme si přestávku v klášteře Saint Michel a druhou u katedrály v Remeši. Přenocovali jsme v Ardenách a v úterý večer přijeli do našich domovů posíleni o velkou dávku zkušeností a zážitků.