část druhá ....
Vše začalo páteční podvečerní nakládkou věcí. Každý si měl vzít s sebou vše, avšak museli jsme brát ohled na celkovou hmotnost, protože dodávky nebyly nafukovací. Nakonec se tam vešlo vše, až na naše kufry s osobními věcmi, protože ty jsme si vezli spolu s námi v letadle.
Odlet byl v pondělí ve 14:40 z Ruzyňského letiště v Praze. Přestupovali jsme v Madridu, kde jsme měli asi hodinu a půl pauzu. Do Lisabonu jsme dorazili lehce po 20 hodině místního času (o hodinu méně než u nás). Následovalo vyzvednutí kufrů a půjčení aut. Konečně jsme seděli v autě a jeli jsme směrem St. Justa, kde na nás čekala auta s věcmi. Dorazili jsme na ubytování někdy před půlnocí. Kategorie U 22 bydlela odděleně od U 18 a U 14. Bydleli jsme v kempu asi 15km od ubytování ostatních a od restaurace, kam jsme chodili na večeře. K dispozici nám byly dvě chatky po 6 lůžkách, s klimatizací, kuchyňkou a soc. zařízením. Vstáváni na první trénink bylo nepříjemné, protože nás trenéři vzbudili už v 6:30. Snídaně první den nebyla, a tak jsme snědli vše, co jsme měli z domova. Cesta na závodní úsek trvala okolo 40 minut, a tak někteří ještě mohli dospávat spánkový deficit. Po příjezdu na trať zhruba v 8:30, kdy začínal první oficiální trénink jsme se všichni začali připravovat. Všude byl písek, a tak velice užitečné bylo, když se používali plachty nebo deky, aby jste totiž neměli písek úplně ve všem.
Trénink začal v 10:30 a hned na první nához byly záběry, muselo se ovšem dlouho čekat, aby jste zasekli parmičku. Lepší metoda byla odklapnout zpětný chod a čekat, až se vám roztočí klička. Poté jste jenom lehce zvedli prut podél břehu a parmičku jste měli na prutě. Udice byla naprosto stejná, jak jsem popisoval už dříve. Jediné, co jsme přistřelovali, byli lepení červi po malých kuličkách. Byli lehce slepení, aby se po dopadnutí na hladinu hned rozpadli. První trénink byly váhy zhruba od 300g do 1 kila. V úlovcích převládala parma a občas se chytil i sumeček. Odpolední trénink už ryba brala méně, a tudíž váha nepřesáhla 600g. Středeční trénink byl v podstatě stejný. Navíc jsme zkoušeli chytat i na krátké biče slunečnice nebo paví očka. Míra Blecha si ode mně půjčil 5 metrový bič a po tréninku mi řekl, že ho dvakrát vytahoval z vody na poslední chvíli, protože mu celý odjížděl do vody, s jakou dravostí zde ryby braly. Já a Jirka Matej jsme chytali na děličky a ostatní na odhoz. Ryba z delšího odhozu, kde chytal Martin a Mirek moc nebrala, za to na kratší odhoz zhruba na 25 metrech, kde chytal brácha na lehčí tužkový angličák a přistřeloval tam i konopí, nachytal docela dost. Vážil kolem dvou kil. My na děličku jsme se zaměřovali na velkou rybu a ta doopravdy přijela. Jirka vytáhl 3 čefala ráno a jedno odpoledne a k tomu několik půl kilových parem. Nakonec z toho byla váha lehce přes 3 kila. Já jsem vytáhl dvě menší parmy, ale na prutě jsem měl 3 velké ryby, které jsem bohužel nevytáhl. Bylo to alespoň poučení do závodu, že je třeba se na tyto ryby pořádně připravit.
Na čtvrteční trénink jsme si vylosovali box číslo 12 a chtěli jsme už pomalu chytat jako o závodě. Ovšem to nejdůležitější a to ryby se na nás asi ,,vykašlaly,, a moc jsme jich dopoledne nechytli. Naše váha nebyla větší než půl kila. Ryba nám brala jen první půl hodinu a pak to bylo čekání. Podle mě nejlepší varianta byla nahodit angličák co nejdále, aby spadnul do vody až u druhého břehu, kde jsme chytli alespoň malou parmičku. Vedle nás seděli Angličané a ti přišli s také velice dobrým nápadem, který jsme od nich okoukali. Chytali totiž těsně za vezírkem na 4-5 dílný topset s jemnou gumou, ,,jedovatým splávkem,, opravdu malinkým háčkem, na kterém měli jednu patentku. Tímto způsobem chytali paví očka 3-6cm, parmičky 5-10cm, ale i slunečnice.
Páteční trénink byl průpravou na závod. Seděli jsme v boxu 2 na kraji závodního pole. Chytali jsme asi hodinu na odhoz, kde nám ryba trochu brala, ovšem potom by se jako ztratila. A tak někteří z nás přešli na lov na děličku a snažili se chytit menší rybky. Naše váha opět nepřesáhla půl kila. Trenéři nás ovšem uklidňovali, že na zbytku tratě se nijak zvlášť víc nechytalo, a tak nás trochu uklidnili. Po tréninku Láďa oznámil, kdo nebude o závodě. Ještě před tím nám řekl, že všichni jsme vyrovnaní a chytáme dobře. Nakonec náhradníkem pro sobotu byl Jan Bartoš s tím, že v neděli určitě chytat bude.
Večer nás čekal slavností nástup všechny kategorie v Coruche. Po krátkém průvodu městem jsme všichni stáli na náměstí, kde každému státu zahráli úryvek z jeho hymny.