Pokud Vás zajímá, co nabízí a na co se třeba připravit při chytání na novém závodním úseku nacházejícím se na Vltavě v pražské Chuchli, jenž si mimo jiné klade za cíl připravit české závodníky na chytání v opravdu hluboké proudné vodě, pak Vám nabízím svůj pohled, zkušenosti a tipy, které jsem získal coby přímý účastník prvních oficiálních závodů LRU plavaná pořádaných na této lokalitě. Zároveň předkládám stručný přehled toho, kterak se nám II. liga vyvíjí a jaká družstva mají před závěrečným kolem největší šanci v příštím ročníku proniknout do naší nejvyšší soutěže.
První seznámení s novým závodním úsekem v Praze-Chuchli aneb ohlédnutí za 3.kolem II.ligy sk.A
Autor: Ondřej Kocián
Určitě nebude na škodu poohlédnout se za několika tréninky, které jsem tu se svými kolegy z Black Bass Teamu absolvoval. Od začátku bylo zřejmé, že o rychlostní závod tu rozhodně nepůjde a každá vylovená ryba může mít cenu několika příček v celkovém pořadí. Ne, že by tu ryby nebyly - někteří závodníci si tu při výjimečně dobré konstelaci hvězd kvalitně zachytali a i známí feedraři potvrzovali, že se tu dají nachytat krásní cejni i slušné plotice. Přesto však výsledky z posledních tréninků těsně před závodem společně s faktem, že tu ryby absolutně nejsou zvyklé na závody a krmení, ukazovaly jednoznačně na variantu těžkého boje o každou rybku.
Této variantě jsme podřídili naši strategii a snažili se během tréninků nalézt způsob, jak z vody cokoliv šupinatého s jistotou vydolovat. Ještě den před závodem jsme neměli zcela jasno, a tak jsme v pátek večer ve čtyrech lidech vyrazili naposled potrénovat. Standa, Martin Civín (zvaný Cívka) i můj brácha (taktéž Martin) testovali děličky s rozdílným krmením a já se s radostí ujal svého oblíbeného nástroje - biče s cílem prověřit přítomnost okounů a ouklejí. Okolo nás trénovala minimálně tři další družstva a jejich výsledky potvrzovaly naši domněnku o „chudých závodech" - obvyklý výsledek byl jedna ulovená ryba. Ani u nás to nijak valně nevypadalo - kluci byli až na bráchu bez záběru a já se marně pokoušel na různých hloubkách vylákat okouny na žížalku. Pak nás ale políbila múza v podobě Karla Pavlíka - zkušeného závodníka, tuto sezónu ovšem válčícího „pouze" v divizi. Ten poradil bráchovi výrazně pozměnit rozložení zátěže - tak, aby se nástraha pohybovala skrz větší spektrum vodního sloupce. A světe div se - rybám se to líbilo! Martin tak během necelých dvou hodin zasekl a zdolal celkem 6 ryb - z toho 4 krásné cejny. Cívka s podobnou montáží taktéž zasekl dva cejny, ale oba mu spadli před podběrákem. Jen Standa, náš týmový novic, zůstal na děličce bez záběru. Úspěšný jsem nakonec byl i já s bičem, když jsem v druhé fázi testoval chytání pod hladinou. Během hodiny a půl jsem vytáhl 7 ouklejí a dva tlouštíky. Oukleje byly opravdu pěkné - v průměru každá tak 5dkg. Nejvíc mi fungovalo chytání na děličkové vzdálenosti s třičtvrtě metrem hloubky a dlouhým forpasem - tak, aby se při přibrždění červi zdvihali hodně k hladině.
Na základě tohoto lovu jsme konečně stanovili taktiku na ostrý závod - hlavní měl být onen specifický lov s děličkou a jako záložní taktika pro stav nouze lov ouklejí sedmimetrovým či osmimetrovým bičem. S dobrým pocitem, že jsme na to na poslední chvilku kápli, jsem tak odjížděl k domovu, kde jsem tradičně trávil večer i brzkou noc navazováním háčků, posledním dolaďováním sestav a dovažováním splávků v láhvi od právě dopitého vína a zároveň se děsil, jak rychle se blíží hodina, kterou jsem sám sobě určil coby budíček....
A už je to tady. Melodie opakující se v desetiminutovém intervalu z mého mobilu mi vytrvale připomíná, že už je opravdu čas vstávat, ačkoliv tomu po tak krátkém spánku odmítám uvěřit. Nakonec přeci jen mátožně klopýtám z postele a po rychlé ranní hygieně naskakuji do auta. Jako vždy, i dnes svádím marný souboj s časem ve snaze se alespoň přiblížit stanovenému termínu srazu. Do Chuchle dorážím ve čtvrt na devět - tedy se čvrthodinovým zpožděním. To je na mě docela slušný výkon, a tak mi ostatní výjimečně ani moc nenadávají. Jsou k tomu ještě dva důvody. Za prvé jsem tu pořád dřív než Cívka a za druhé jsem dnes pouze v pozici trenéra, kteroužto jsem si vysloužil jako odložený trest za mé neutěšené výsledky z I. kola na Nežárce. Místo mne dnes nastupuje zmiňovaný nováček v našem týmu - Standa Oudrán. Vzhledem k medailovým ambicím našeho týmu je to sice trochu risk, ale na druhou stranu respektuji náš motivační systém, který nás neustále nutí k těm nejlepším výsledkům. Je nás totiž v družstvu pět a platí, že kdo nejhůř zachytá, ten střídá a dělá zbytku týmu druhý den trenéra.
Tentokrát to tedy padlo na mne, ale neberu to nijak tragicky - má to i své pozitivní stránky. Tak např. odpadá předzávodní stres a hektické přípravy, ale především má člověk velkou šanci pozorovat druhé závodníky ať už ve fázi přípravy či při samotném lovu a něco se od nich přiučit.
Zároveň na mne padá milá povinnost losování, kteréžto mám rád nejen pro vzrušení, které při něm panuje, ale i z důvodu naskýtající se příležitosti prohodit pár slov se soupeři a k tomu si zakoupit v nedalekém stánku něco dobrého k snídani. Dnes to řeším klobásou, která čerstvě sundaná z řežavých uhlíků chutná skvěle. Ale už je tu losování a s ním jedna jistota - dnes si vylosujeme forhond. Jsme totiž jedním z posledních čtyř mužstev, které forhond ještě neměli a jelikož je tu mezi prostředními sektory dlouhá proluka, je možno vylosovat si forhond na každém ze sektorů.
Neponechávám nic náhodě a proměňuji hned první pokus, kterým bráchu posílám na A1. To je dobré, říkám si, forhondy v prostředních sektorech nebývají tak tutové jako krajní. Dalším losem určuji pro Standu „štont" na B4, což také není špatné, jelikož je to téměř přesně ono místo, kde jsme včera trénovali. Další dva losy už tak slavně nevypadají. Cívka bude chytat na C11 a Jirka Driesel již třetí závod v řadě usedne na stejné místo - D2.
Po napínavém oznámení kolegům, co že jsem jim nalosoval, s nimi vyrážím na obhlídku jednotlivých míst. Již při pohledu na připravenou trať je zřejmé, že to organizátoři opravdu pojali vážně a celý závodní úsek dokonale připravili. Ještě před týdnem zarostlé břehy jsou nyní perfektně posekané a na místě, kde se očekávalo, že bude sedět závodník, je vegetace pečlivě vysekaná prakticky až k vodě, což závodníkům při přípravě umožní vypustit tradiční šermířskou vložku v podobě máchání mačetou. Když k tomu domyslím stanovou základnu s několika dlouhými stoly a lavicemi, blízký občerstvovací stánek s pestrým výběrem pochutin i tekutin a až neuvěřitelně rychlé zpracování výsledků včetně jejich vytištění, musím celému organizačnímu týmu v čele s manželi Štikovými vyseknout obrovskou poklonu!
Ale zpět k vylosovaným místům - Jirka na D2 vypadá celkem spokojený, ani na chvíli ho neopouští jeho věčný optimismus a již v tuto chvíli pouští řeči o jasné jedničce v sektoru, kterým se zatím jen usmívám... Cívka kus pod ním na C11 naopak tradičně hudruje, že chtěl být spíš níže a ke všemu lamentuje nad kamenitým břehem, který na první pohled nenabízí žádnou vhodnou varinatu pro umístění bedny - s tím se ale bude muset poprat více závodníků... Přecházím na sektor B, což dá trošku zabrat, jelikož, jak jsem již naznačil, spodní sketory od horních dělí několikasetmetrová proluka a v duchu si nadávám, že mne nenapadlo vzít si sebou dnes kolo. Docházím k Standovi na B4. Zde už je břeh přívětivější - není tak strmý ani kamenitý a umístění bedny včetně dalších nezbytných propriet by tu nemělo činit žádný velký problém. Končím u bráchy, jehož A1 je (stejně jako pět míst nad ním) umístěno přímo pod točivým obloukem nadjezdu směřujícího do Malé Chuchle. Není to tu tedy žádná velká romantika, ale břeh opět vypadá docela vstřícně - jen je tu oproti sektoru B vysypán drobnými valounky. Největší řeholi tak bezesporu podstoupí závodníci na sektorech C a D, kde díky strmému břehu s velkými balvany bude občas rozmístění všeho potřebného náčiní drobným oříškem.
Je tu jedenáctá hodina a s ní přichází povel k zahájení přípravy. Během ní hned Cívka potvrzuje mou teorii, když se dobrou čvrthodinu marně snaží umístit bednu mezi uskupení ostrých a vratkých balvanů. Nakonec si pomáhá přenesením několika kamenů ze spodní části sektoru, kterými aspoň trochu zvelebuje svůj flíček a vzápětí na něj konečně umisťuje svou bednu. Nutno říct, že se bedna stále nevyznačuje velkou stabilitou, a proto Cívkovi doporučuji použití mého zlepšováku - tzv. zajišťovací vidličky, pomocí které se člověk za popruh u bedny připíchne ke břehu a sníží tak své riziko zkácení se do vody.
Ostatní kluci takové problémy nemají, a tak se snažím celou přípravu strávit u Standy, který ještě přeci jen nemá tolik závodních zkušeností. Při sestavování udic jen nevěřícně zírám na jeho návazce s háčky, které nezřídka přesahují jeden metr. Po mé nechápavé otázce se mi dostává odpovědi, že si je nevázal sám, ale takhle je už koupil. Obšírně Standovi vysvětluji, že výrobci je schválně vyrábějí v delší délce, aby si mohl každý odtřihnout délku, kterou uzná za vhodné a že s takovými návazci jen težko může efektivně hýbat s olůvky po vlasci, jelikož je v případě potřeby neposune blíže než onen jeden metr od háčku. Vypadá to, že Standa mé argumenty uznal, jelikož po krátkém rozmyšlení skutečně na jednom z připravených top setů návazec zkracuje na přijatelnou délku. Ostatní ponechává v původním provedení s tím, že takové návazce zapadají do jím zvolené koncepce předkládání nástrahy. Čas kvačí, a tak Standu raději ženu k pokračování v přípravě. I tak ale Standa nestíhá a finální fáze přípravy v podobě lepení červů a domíchání krmení je opravdu hektická. Standa už ani nezvládá vybalit mnou doporučovaný bič a je tu 12.55 a přichází signál ke krmení. Ze všech stran se ozývá žblunkání, ke kterému se připojuje i Standa a vhazuje do vody deset před chvilkou dotažených koulí. Krmení není úplně přesné, ale už jsem viděl i horší, a tak za něj Standu chválím. Ten už napichuje na háček tři červíky a je připraven pustit se do lítého boje o každou rybu.
Přesně ve 13.00 přichází třetí pokyn a s ním začíná samotný závod. Jaký bude? To v tuto chvíli nikdo netuší. Čtyřicetosm párů očí teď bedlivě sleduje svůj splávek a doufá, že první záběr přijde právě jim. V to samé doufá i Standa, ale po čtvrthodině je zřejmé, že to opravdu rybí hody nebudou. Standa je stále bez záběru, a tak se rozhlížím po zbytku závodního pole. Situace vypadá všude stejně. Až po chvíli vidím na začátku sektoru zdolávat ryby. Jdu se tam podívat. Jde o plotičky. Jednu vytáhl Mirek Blecha na B1 a druhou Jakub Kabát, který ale už sedí v „Áčku" - na dvanáctce. Kuriozní situace se pak odehrála na A7, kde chytá Aleš Horký. Ten zasekl také docela slušnou plotici, dokonce ji navedl do podběráku a nadzdvihl nad vodu. V tu chvíli se mu ale něco nezdálo na top setu a zatímco jej šteloval, milou plotici to v podběráku přestalo bavit a hupsla mu z něj zpátky do vody, kde se mu vzápětí vypla i z háčku. V tu chvíli Aleš ještě nevěděl, že ho tahle plotice mohla na konci závodu posunout o tři, možná i čtyři příčky výše...
Kromě těchto tří ryb je ale i úsek A prakticky mrtvý, a tak pomalu docházím až k bráchovi na A1. Ten akorát zdvihá v podběráku slušného skaláka a prý už má i jednoho tlouště. Vzápětí mu přichází i velká plotice a stává se tak od prvních minut favoritem závodu. Z toho má očividnou radost i Karel Pavlík, který se přišel podívat, kterak nám jeho rady budou fungovat při samotném závodě. A opravdu fungují. Brácha dostává pravidelně záběry v prostředku i na konci sektoru a jeho konto utěšeně roste, zatímco okolo nevidím jedinou rybu.
Vracím se s novým optimismem ke Standovi. Zde zkoušíme aplikovat úspěšnou metodu práce s udicí, hýbeme hloubkou i rozložením zátěže, ale stále jsme bez záběru. Naopak nad Standou sedící Milda Žák začíná tahat rybu za rybou. Jsou to tedy jen oukleje, ale frekvence vypadá slušně. Cítím šanci na záchranu a možná i solidní výsledek, a tak se domlouvám se Standou, ať si urychleně vybalí opomenutý bič a zapojí jej do akce.
Mezitím odcházím zkontrolovat vrchní dva sektory. Je to opravdu dálka, a tak si cestu zpříjemňuji další klobáskou a vychlazeným pivečkem u stánku. Stánek se nachází akorát na začátku sektoru C, a tak chvíli sleduji počínání zde sedících závodníků. Jindřichohradecký Honza Písař na forhondu C1 stále drží děličku, zatímco okolo něj se čím dál častěji objevují biče. Na děličce nevidím jediný záběr, na biči až po drahné chvíli vidím zvedat pěknou ouklej Frantu Lamače z Trabucca. Těsně u břehu mu ale padá - kleje a to ještě neví, že ho tato ztráta bude stát minimálně půl umístění.
Klobása je úspěšně dopravena do žaludku, a tak se přesouvám až na C11 a zjišťuji, kterak se vede Cívkovi. Zprávy nejsou dobré. Má jednu ouklej, kterou si prý chytil jen tak „pro uklidněnou" a zase se vrátil k děličce. Ta je ale prý zcela bez záběru. Jirka, sedící ob místo, na ni však před chvílí prý vytáhl velkého cejna, a tak na ni Cívka stále sází. Místo Cívkovi ale přichází cejn Luboši Burešovi z Jungvirt Teamu, který sedí mezi Jirkou a ním na C12. Skleslou náladu zlepšuje až pohled na Jirku, kterého vidím na D2 opět něco zapřahat. Guma sviští z děličky, ale Jirka nekompromisně roluje děličku za sebe a silným tahem rve rybu k hladině. Je to kapr přes 40cm a Jirka ho hned na první pokus zdvihá v podběráku. Vše se seběhlo tak rychle, že než k němu doběhnu, ja prakticky dobojováno. Jirka v závodní euforii několikrát radostně zavýskne a pln elánu znovu roluje děličku na vodu. K tomu přidává hned několik koulí a lepených červů v kulometných dávkách rychle za sebou - tak jak to umí snad jen on.
Vracím se raději zpátky k Cívkovi a snažíme se něco vykoumat. Dělička stále ani drb, ačkoliv s ní Cívka cvičí téměř ukázkově. Vedle něj se mezitím na C10 vinohradský Pavol Mihál naplno položil do ouklejí a ač frekvence záběrů není nikterak valná, jeho konto postupně stále narůstá. Snaží se oukleje soustředit do jednoho místa mrakujícím krmením, ale dle mého pozorování tato snaha není moc úspěšná a záběry přichází zcela nepravidelně a z různých míst. Cívka se nakonec také přeci jen vrací k biči. Už jsme za půlkou závodu a chce odvrátit hrozící propadák. Když ale během deseti minut nemá ani záběr, zatímco Pavol vytahuje další dvě oukleje, domlouváme se s Cívkou na plném soustředění sil na děličku, odkud může přijít jedna spásná ryba.
Rychlým tempem se vracím za Standou na sektor B (je to fakt „štreka") a modlím se, ať má aspoň nějakou rybku. Standa příjemně překvapuje, když hlásí čtyři oukleje. Standa má jakýsi „děličkobič", na který lze odspodu přidávat díly, a tak mu hned doporučuji přidat další dva díly, aby se s bičem dostal až na děličkovou vzdálenost, na které chytá Milda Žák a pořád tahá oukleje ve slušné frekvenci. Sice to od Standy vyžaduje oddělování dvou dílů při zdolávání ryby, což je na bič dost neobvyklé, ale nejde tu o žádné rychlostní chytání, nýbrž o boj o každou rybu, takže nějakou tu sekundu navíc rádi obětujeme. Větší vzdálenost hned přináší své ovoce, když Standa vytahuje další velkou ouklej ajeden záběr neproměňuje. S pokynem „jeď tak dál" pospíchám zkontrolovat ještě bráchu na A1. Tomu se frekvence zpomalila, ale ve své podstatě je na celém áčku jediný, kdo pravidelně chytá ryby, a tak ho ujišťuji, že může být zcela klidný. Jeho náskok je obrovský. Kromě toho mám radost, že právě dorazila bráchova přítelkyně na kole, kteréžto jí pružně odebírám a uháním na něm zpět na sektor D. To je panečku změna - najednou jsem tu v cukuletu.
Na pomezí sektorů C a D narážím na Jirku Voláka, který se sem přišel podívat a zvěstuje mi dobrou zprávu, že „ten Váš dostal kapra". Chvíli si myslím, že mluví ještě o Jirkově předchozím úspěchu, ale pak dle jeho pohledu pochopím, že má na mysli Cívku. Hned k němu sbíhám a ten mi vše potvrzuje. Před chvilinkou dostal asi tak kilového kapra a tím snad uprchl hrobníkovi z lopaty. Skvělé!
Jirka Driesel sice žádný další úlovek nepřidal, ale i tak si prý myslí, že v sektoru vede, jelikož nahoře prý nikdo moc nechytá. Začínám věřit, že závod může dopadnout ještě nadmíru dobře, a tak si kladu za cíl zabojovat ve zbytku času co nejvíc u Standy, jehož dobrým umístěním si ještě nejsem zcela jist. Opět skáču na kolo a jak vítr se přenáším na B4, kde mi Standa zvěstuje další dobrou zprávu: „už jich mám osm". To už by při váze místních ouklejí mohlo stačit na jednu až dvě střední spodovky, počítám v duchu a ženu Standu za dalšími úlovky. „Aspoň deset" - stanovuji mu limit do konce závodu. Standa jej nakonec překonává a s výstřelem ukončujícím dnešní závod (a pro mnohé utrpení) napočítává 11 kousků.
Pocit mám dobrý, ale pravou realitu ukáže až váha. Ta začíná na B12, a tak jdu s ní. Hned na B12 (čili forhondu) si zajišťuje prvenství vinohradský Matěj Klika s váhou 1910g, které prý dostal především z odhozu. Odhozu se věnoval i Honza Kostka z Jindřichova Hradce sedící na B10, který díky pěkným dvoum cejnům vážil 910g a v sektoru si tak zajistil trojku. Dvojku totiž uzmul zmiňovaný Milda Žák, který se soustředil od začátku do konce jen na oukleje a „natahal" v nich 1470g. Ostatní úlovky již byly skromnější, někdy až kuriozní, jako např. u Jirky Klementa z Trabucca, který vytáhl jednu jedinou rybu a sice bolena, na němž udělal umístění 6,5. Náš Standa Oudrán nakonec víc než překvapil, když s váhou 540g udělal pětku. Na to, že se jednalo teprve o jeho druhý závod vskutku parádní výkon!
Na sektoru A byly výsledky také velmi slabé, dokonce se vyskytly dvě nuly. Na dvojku nakonec stačila jedna jediná ryba v podobě cejna važícího 670g, kterého si vyseděl Richard Chlupáč z Bechyně. Brácha na forhondu tak opravdu mohl být zcela klidný a od jedničky ho mohl oddělit snad jen protržený vezírek. Takový však naštěstí neměl, a tak z něj ve finále vysypal 3780g ryb, mezi kterými se nejvíce vyjímalo několik krásných podouství. Ve své podstatě by mu tak na jedničku stačil i o tři kila slabší výsledek.
Naposledy využívám zapůjčené kolo a sjíždím na horní sektory, kde už je rovněž odváženo a jsou známy výsledky. Jirkovi vyšly jeho celodenní zvěsti o jedniččce a z D2 ji pomocí jednoho cejna a jednoho kapra o celkové váze 2010g opravdu vyloudil. Pomohl tomu i fakt, že se na forhondu totálně nedařilo Janu Weberovi z Plzně, který tu se 110gramy dosáhl na čistou dvanáctku. Dvojku si tak zajistil vedle něj sedící Franta Koubek z Braníku, který vážil 1600g.
Na sektoru C nakonec proměnil Honza Písař forhond alespoň v solidní trojku s váhou rovného kilogramu. Pro jedničku si tak s přehledem došel Kristian Wagner z Českých Budějovic, který z místa C5 vydoloval 3210g a dvojku nakonec na ouklejích vychytal zmiňovaný Pavol Mihál s 1360 gramy. Náš Cívka se dělil s Frantou Lamačem o čtvrté místo. Jeho ouklej a „spásný" kapr vážili dohromady 950g.
V součtu týmů tak náš Black Bass Team se součtem umístění 11,5 v sobotu zvítězil před borci z Vinohrad, kteří dosáhli součtu 14 a ukrojil tak aspoň pár bodíků z jejich náskoku na prvním místě ligy. Naopak náš druhý velký soupeř - Jihlava tuto vodu příliš nezvládl a až na Honzu Trubswassera jejich závodníci dosáhli na své poměry velmi podprůměrných výsledků, které je v sobotu poslaly až na osmé místo. Tím nám v lize přenechali dosud okupované druhé místo, které jsme od nich s chutí převzali.
Na konci dne tak nešetříme úsměvy, snad až na Standu, který i přes fantastický výkon dosáhl v našem týmu přeci jen nejslabšího výsledku a je zřejmé, že na neděli vystřídám právě jeho. S předsevzetím udržet dosažené umístění a pokud možno zaútočit na mety nejvyšší se tak rozjíždíme do svých domovů, abychom se tu zanedlouho opět setkali.
V neděli máme sraz v sedm a to je pro mě opravdu nelidský čas, takže opět nestíhám a dorážím s mírným zpožděním, které klukům hned kompenzuji tím, že se vrhám na prosévání krmení, které nikdo moc rád nedělá. Dnes již nebudu jen v pozici trenéra, a tak se dostavuje předzávodní stres. V tu chvíli skutečně doceňuji přivezené ekologické WC, s kterým jsem už měl tu čest minulé kolo na Berounce. Nevím, zda je to nějaká nová povinnost organizátorů, nebo jen jejich dobrá vůle, v každém případě tento nápad vysoce kvituji.
A už je tu opět losování. Dnes jsou s námi některé přítelkyně, pro které je tato pasáž závodů vždy jedna z nejzajímavějších, a tak se ochotně této povinnosti ujímají. Jen já nic neponechávám náhodě a své číslo si losuji sám. Jako už poněkolikáte, i dnes se mi povedlo vyřknout číslo, které bych si přál a vzápětí si jej vytáhnout. Tentokrát to je B11, tedy hned vedle forhontu. Minulý den tu sice Jindra Veselý z Jihlavy dělal s 470g jen osmičku, ale kolem něj se chytalo slušně, takže místu docela věřím. Ani ostatní losy nedopadly špatně. Brácha jde na D4 - tedy o dvě místa výše, než kde včera Jirka vybojoval jedničku. Cívka míří na C12, oproti včerejšku se tedy posunuje jen o jedno místo výše a úsek by měl dobře znát. Jediný Jirka je ze svého losu rozpačitý. Přál si být na áčku co nejníže a namísto toho má A10, kde se včera nechytila ani šupina.
V rychlosti los rozebíráme, zatímco si rozdělujeme „živou" a pak se už rozjíždíme na svá stanoviště. Se svým místem jsem vyloženě spokojen. Je tu parádní plošinka mezi rákosím, kde se dá pohodlně rozložit bedna a nad ní travnatý svah, kam by snad mohly jít zapíchnout vidličky. Vedle mne na B12 sedí náš bývalý týmový kolega - Honza Beneš, jenž nyní válčí za Jungvirt Team a pode mnou je pak Vladimír Vyslyšel ml. z Plzně, který by dle dosavadních výsledků nemusel být velkou konkurencí.
V deset hodin přichází první výstřel, s kterým se pouštím do přípravy. Je toho opravdu hodně, co musím udělat, neb rozbaluji hned čtyři topsety, k tomu bič a dva odhozáky. Při měření hloubky zjišťuji, že je tu výrazně míň vody, než při tréninzích na výše položených místech a musím předělávat všechny topsety z pětkových na čtyřkové. Podle informací od vedlesedícího Honzy to vypadá, že mé místo je obecně o něco víc mělké, než místa okolo, což mě trochu znervózňuje, zatímco pokračuji dál v přípravách. Půl hodiny před závodem lepím červy a jdu domíchávat krmení. Přesně pět minut před zahájením krmení mačkám deset hodně utažených koulí a v 10.55 už stojím připravený ke krmení. Na signál nečekám dlouho, a tak vzápětí hážu všech deset koulí v rychlém sledu do vody. S krmením jsem spokojený - na děličce už dlouhodobě mířím docela dobře.
V 11.00 přichází třetí signál, do vody se snášejí splávky a odevšud zní zvuk rolen. Opět přichází to napětí.... bude to dnes lepší? Jsou už ryby natažené po sobotě u břehů a budou žrát? Bohužel prvních patnáct minut ukazuje, že ani dnes si mnoha ryb neužijeme. Zatím nevidím jedinou zdolanou. Až po chvíli vedle mne vytahuje středního cejna závodník z Plzně, čímž vyvrací mé domněnky o slabší konkurenci. Vytrvale pracuji s děličkou přesně tak, jak to včera předváděl brácha, ale nic se neděje. Ani ťuk. Několikrát kontroluji červy, ale nevypadají ani trochu „vycucaně". Naštěstí i kolem mne je nadále mrtvo.
Původně jsem si stanovil půlhodinu s děličkou, po které případně sáhnu po biči. Nakonec děličce dávám ještě šanci další čvrthodinu, ale když jsem i po ní bez záběru, měním ji za bič. Začínám lovit pod hladinou a do toho vytrvale krmím na dno. Hodlám se k děliččce ještě vrátit. Oukleje ale nespolupracují. Po deseti minutách ani jedna. To už začínám být trochu zoufalý, jelikož v ně jsem jakožto v svou záchranu hodně věřil. Z chmurných myšlenek mě dostává až potopení splávku na samém konci sektoru, kde jsem splávek trochu přidržel. Jemně přisekávám a vzápětí nad vodu zdvihám první velkou ouklej. „Tak už jsem na Vás přišel", říkám si a zkouším splávek znovu držet na konci sektoru. Další záběr už ale nepřichází. Vidím, že na B9 začíná oukleje chytat Pavel Martínek na děličku s tím, že jim sestavu hodně přidržuje. Zkouším tedy bičem splávek také hodně brzdit a brzy dostávám další záběr, z kterého se urodila další velká ouklej. Pak jsem ale opět asi deset minut bez záběru, než dostávám další ouklej na začátku sektoru z proplavu. Vypadá to, že se jedná o náhodné ryby, na které žádná taktika moc neplatí. Přesto však znamenají alespoň nějaký přírůstek gramů oproti mrtvým děličkám, a tak se jim věnuji nadále. Čtvrtou ouklej tentokrát vytahuji zprostředka sektoru a hned po ní sekám další, která mi však u ruky padá. Trochu nadávám a to ještě netuším, že se díky ní budu muset rozdělit o dosažené umístění s Pavolem Mihálem z Vinohrad.
Vzápětí přichází těžký útlum a jsem čtvrt hodiny bez záběru. Za to Honza Beneš vedle mne rychle po sobě tahá druhou rybu z děličky. Nechce prozradit, co to je, ale skrz rákosí tuším středně velké plotice nebo tlouštíky. Na nic nečekám a roluji na vodu opět děličku. Do toho ke mne akorát sbíhá Standa a nese dobré zprávy z horních sektorů. Brácha má dva cejny a Cívka už čtyři. Jak to dořekl, i mně se potápí splávek a po přiseknutí se napíná guma. Cítím těžkou rybu a vzpomínám, jak jsem minule na Berounce za podobné situace upálil cejna, který by mne byl býval poslal na druhou nebo třetí pozici. Bedlivě proto sleduji, co dělá guma a jen pomalinku odrolovávám za sebe. Najednou guma poměrně rychle zajíždí zpět do děličky a já v úděsu rychle dorolovávám, odděluji a .... cítím úlevu. Pořád je tam! Jen se ryba rozjela ke břehu. Teď míří po proudu dolů, v čemž ji mírně brzdím a brzy se tak na hladině poprvé vyvalí tělo velké cejna. Loknul si a jen se tak povaluje na hladině. Sahám pro něj do dálky podběrákem, nabírám ho, ale jednou rukou ho nezvednu. Než ho stačím vypáčit o vytrčenou nohu, vyjíždí cejn z podběráku a sjiždí zpět ke dnu. Standa i přítelkyně Monika si v tu chvíli div neprokousnou ret od nervů. Cejn se vyvaluje k hladině podruhé a opět se ho snažím podebrat. Špatně ho trefuji a znovu mi z podběráku vyjíždí. Tak do třetice. Otáčím ho a navádím znovu nad podběrák. Teď už si dávám maximální pozor. Páčím podběrák o nohu v pravou chvíli a cejn se konečně nese nad vodu. Je tam! Mám ho! Ze samé radosti vyjeknu, jak kdybych právě vstřelil veledůležitý gól. Zdvihám cejna z podběráku a potěžkáním jej tipuji cca na jedno kilo - to je přesně ryba, která tu odděluje úspěch od neúspěchu.
Povzbuzen tímto úlovkem dokrmuji a nadále pracuji s děličkou. Ještě ze mne nestihla vyprchat euforie a mám další záběr. Tentokrát je tah ryby slabší, a tak brzy podebírám tlouště kolem 25cm - i ten se bude počítat. Doslova na mne plive červy, kterými je nacpán, a tak hned dohazuji další lepené. Standa odchází k Jirkovi, který je zatím stále bez ryby a já čekám na další záběr. Zbývá asi tak půl hodiny do konce, takže doufám, že ještě nějakou spodovku vydoluji. Záběr ale už nepřichází. Vše podstatné se tak vlastně odehrálo během asi deseti minut závodu. Kolem sebe také nevidím žádné úlovky, a tak věřím, že bych mohl se svým výkonem zabodovat.
V 14.00 přichází poslední signál a já po vytažení udice ještě ověřuji u Honzy, co že to nade mnou chytal za ryby. Byli to menší tlouštíci a má prý čtyři. Tak to by na mého cejna, tlouště a čtyři oukleje stačit nemělo, propočítávam rychle a jsem rád, že jsem tak přechytal souseda nad sebou i pod sebou, což obvykle považuji za cestu k dobrému výsledku.
Dnes se váží od A1, takže přijdu na řadu až předposlední. Snažím se alespoň na dálku vypozorovat, jak těžké vezírky se k váze nosí. Zrovna registruji Petra Pfudla z Jindřichova Hradce, kterak táhne poměrně slušnou „nálož". Trochu znejistím - „že by se v dolní části sektoru přeci jen ryby tahaly?" Vše rozřeší až váha. Když ke mně Petr Štika přichází, hlásí, že na dvojku mi stačí kilo a půl. Vím, že tolik mít nebudu, ale chybět by mi taky moc nemělo. Chvilka napětí ... a váha se ustaluje na hodnotě 1330g. Naprosto stejná hmotnost, jakou navážili Pavolu Mihálovi z Vinohrad, s kterým se tak dělím o druhé místo. Moc bodů jsem tedy na Vinohrady nenahnal, ale naštěstí ani neztratil. Uvidíme, jak to dopadlo na ostatních sektorech. Ten náš nakonec vyhrál zmiňovaný Petr Pfudl, který z B7 vydoloval 2360g v spodových rybách.
Bohužel ze sektoru A přichází Standa se špatnou zprávou - Jirka si závod protrpěl až do konce a jakožto jediný „bezrybka" k včerejší jedničce přidal výsledek zcela opačný v podobě nepopulární dvanáctky a potvrdil tak zrádnost jím vylosovaného místa, na kterém se za oba dva dny neulovila ani rybička!
Jako vždy, dobaluji mezi posledními a uháním k pořadatelskému stanu, kde sonduji, jak dopadli mí kolegové. Cívka potvrdil svůj nástup z úvodu závodu a se čtyřmi „lopatami" plus několika drobnějšími rybami o celkové váze 4120g nedal nikomu šanci a z antiforhondu si došel pro jasnou jedničku. Na druhého Libora Nováka přitom měl náskok téměř 2,5kg. I bráchovi nakonec stačili dva cejni na slušný výsledek - jeho 1350g přechytali jen 3 závodníci sedící na forhondu a těsně pod ním. Jedničku za 4690g nakonec získal Lubomír Bureš z Jungvirt Teamu sedící na D11.
Jak se tyto výkony promítnou do celkového pořadí týmů? To se už brzy dozvídáme z oficiálního vyhlášení výsledků. Nejprve jsou odměněni vítězové sektorů za každý závodní den - každý dostává keramický pohár z dílny Jakuba Kabáta a věcné ceny v podobě rybářského vybavení od našeho chlebodárce - firmy Black Bass a následně dochází k vyhlášení nejúspěšnějšího jednotlivce za oba dva dny. Tím se stává se součtem umístění 4 Jan Písař z družstva Jindřichův Hradec Sensas „D", který měl kromě rybářského umu i štěstí na los, když oba dva dny seděl na forhondech. Jeho radost kalí asi jen skutečnost, že mu kdosi během závodu odcizil z auta několik tašek, což je ostatně smutná tečka za jinak organizačně výborně zvládnutým závodem.
A pak už dochází na to podstatné a to je vyhlášení pořadí družstev. Na chvostu závodního pole se objevuje již podruhé Plzeň, která se po tomto závodu stává již téměř jistým sestupujícím. Závod nevyšel ani již protřelým druholigistům v podobě Jungvirt Teamu a Braníku, kteří se umisťují na jedenáctém a desátém místě a stejné příčky okupují i v celkové tabulce po třech kolech. Na opačném pólu pořadí za tento víkend zazářil Jinřichův Hradec „D", jehož borci se se součtem umístění 39 probojovali na třetí místo. V boji o první místo v tomto kole pro nás nakonec nepřichází radostná zpráva. Závodnící Vinohrad dnes zachytali vskutku excelentně a po součtech 14 za sobotu a 9,5 za neděli nás předstihli o 7,5 bodu a po právu si jdou pro cenu určenou nejlepšímu týmu v podobě pětilitrové lahve Jamesona.
Náš tým Black Bass tedy končí na druhém místě a bohužel jsme od Vinohrad i v celkové tabulce poodskočili na distanc 19,5 bodu, což před posledním závodem v Hluboké vypadá jako těžko vymazatelná ztráta. Na druhou stranu jsme v celkovém pořadí definitivně setřásli Jihlavu a ze třetího místa na nás již kouká s 21,5 bodovým mankem. To by nám rovněž mělo dávat dostatek jistoty na udržení druhého místa, což by byl po začátku sezony a výbuchu v Jindřichově Hradci pro náš tým určitě fantastický výsledek. Nebudu ale předbíhat - jak vše dopadne doopravdy, to se ukáže až 29.-30.9. na Vltavě v Hluboké, kde druhá liga vyvrcholí závěrečným kolem.