Cidlina je menší nížinná řeka, na které se pravidelně každé jaro pořádají jedny z největších plavačkářkých závodů u nás. Chytání tu není jednoduché, ryby berou opatrně, ale pokud se jim trefíte do apetitu odmění vás krásnými úlovky. A jaké tedy chytání na Cidlině je?
Závodní úsek najdete nedaleko Poděbrad, odkud je i nejlepší příjezdová cesta. Jede se od golfového hřiště v Poděbradech směrem k soutoku Labe a Cidliny a to už jste přímo u úseku. Je možné přijet i z Libic nad Cidlinou, ale tam je tuším zákaz vjezdu. Více vám napoví mapa. Na samotný závodní úsek je vjezd motorových vozidel zakázán, proto se auta musí nechávat na parkovišti u restaurace na soutoku. Při samotných závodech je domluvena výjimka, ale i tehdy platí mnohá omezení, obvykle se parkuje podél náspu dálničního přivaděče. Více se určitě dočtete v propozicích konkrétního závodu.
Samotný závodní úsek má travnatý rovný břeh s velmi dobrou přístupností. Za zády jsou vysoké mohutné stromy, které v některých místech sklání své větve až nad vodní hladinu, ale v takové výšce, která nikterak neovlivňuje práci s prutem. Cidlina je menší pomalu tekoucí řeka. Nabízí vskutku ideální podmínky pro závodní plavanou. Šířka toku se pohybuje okolo 25ti metrů a hloubka okolo 2 až 2,5 metru. Voda teče opravdu pomalu, když fouká vítr od Labe, může se zdát, že stojí na místě. Ale věřte, že se pomalu pohybuje.
Rybí obsádka se v průběhu roku mění. Na jaře, kdy se pořádá na Cidlině tradiční Májový přebor je obvykle plná cejnů, cejnků, ale také plotic, sumečků a kaprů. V létě je revír mnohem hůře zarybněn, ryby se patrně stahují do Labe. V tuto dobu budete vděčni za plotičky, sumečky a jiné drobnější ryby. Množství ryb se ale mění i na samotném závodním úseku. Úsek od mostu k soutoku bývá rybářsky nejzajímavější, ryby tu berou opatrně, ale vyskytují se tu v hojném počtu. Výjimkou nejsou úlovky okolo deseti kilogramů. Úsek nad mostem až k ohybu řeky bývá na úlovky nejslabší. Na tato místa je potřeba počítat s horším braním ryb a menšími úlovky. Nejlépe je na tom úsek nad ohybem řeky. Tady se loví váhy i přes patnáct kilogramů. Za to se sem musíte dostat po svých a že je to pořádný kus cesty vám řekne každý, kdo si do těchto míst někdy vylosoval.
Lov s děličkou
Nejčastěji se tu loví na děličku a líčí na cejny. Ostatní způsoby lovu, jako lov ouklejí na bič nebo lov s propadem u druhého břehu jsou jen záchranou v době největší nouze. Obyčejně nepřinášejí lepší umístění. Proto se zaměříme na lov s děličkou. Ryby berou na Cidlině opatrně. Voda sice nebývá příliš čistá, ale teče velmi pomalu a ryby mají dostatek času, aby si nástrahu prohlédly. Obyčejně volím mezi dvěma způsoby lovu. Když ryby neberou, namíchám hodně mrakující krmení a chytám na první udici. Udici nechávám volně proplouvat sektorem a několikrát ji zastavím. Tímto způsobem se dají lovit plotice, cejnci, ale také cejni. Udice je na 0,10 mm kmenovém vlasci s forpasem o síle 0,06 mm a malým háčkem. Tuto udici volím především v úseku nad mostem a v letech, kdy se rybám brát nechce. Když ryby berou, chytám na druhou udici co je na obrázku. Je to udice postavená speciálně na jemné braní cejnů na Cidlině. U delšího návazce o síle 0,06 mm jsou dva maličké bročky, která musí být jen tak těžké, aby závodník spolehlivě poznal záběr (obyčejně 2 x broček číslo 12). Udice se drží na místě, kde cejni nejlépe berou. Na začátku závodu to bývá i několik metrů pod krmením a postupně se cejni stahují až na „hromadu". Záběry bývají nevýrazné, přitopení splávku, jeho nepřirozený pohyb či jiný naznak aktivity se musí potrestat zásekem. Cejni tu naštěstí nejsou nijak obrovští, na 0,06 mm forpas je není problém zdolat. Jen je potřeba dobře vyladit amortizéry.
Krmení
Pokud jde o krmení pro jarní chytání na Cidlině, nemusím se dlouho rozmýšlet. Už dlouho tu spolu s dalšími mícháme 0,5 kg TTXky s tím že do ní podle nálady přiliju trochu Aromixu v poslední době patentového. K tomu přimíchám 1 kg 3000 Etang + 1kg 3000 Gros Gardons + 1 kg Lorpio Super cejn speciál ( + někdy 0,5 kg Epicejn) a mám krmení přesně podle mých představ pro tuto vodu. Velmi důležitá je taky hlína, dlouho jsme hledali tu pravou a výsledek je, že míchám 3 kg tere de Riviere + 2 kg tere de Some. Hlínu navlhčím, přeseju a hrst přidám do krmení. Zbytek si nechám na patentky. Taktika krmení není složitá, na začátek bych naházel několik měkkých koulí krmení a nakalíškoval hlínu s patentkami. Při závodě na začátku krmím dvě kuličky krmení a jednu kuličku hlíny a tento poměr postupně měním. Po hodině už to je jedna ku jedné a poslední hodinu už krmím samotnou hlínou s patentkami. Dost často se stává, že poslední hodinu ryby přestanou brát. Většinou se to vyřeší tím, že člověk hodí najednou pět kuliček hlíny s patentkami a pak deset minut líčí na cejna přímo na hromadě. Obyčejně se podaří jednoho dva vytáhnout. Pak znovu přikrmí pět kuliček hlíny s patentkou a tak stále dokola.
Nástrahy
Na Cidlině je nejdůležitější kvalitní patentka a to jak do krmení tak na háček. Ostatní nástrahy nejsou zdaleka tak významné. Na háček je dobré nastražit patentku s bílým červem, nebo 1 až 3 samotné patentky. Na samotné červy se tu loví jen v době, kdy cejni neberou a snašíme se lovit plotice. Na hnojáka se loví hlavně sumečci, kterých je v některých místech opravdu hodně a dá se na nich závod i vyhrát. Hlavní lovenou rybou je však rozmlsaný cejn, který ocení hlavně patentky. Pomalý proud řeky svádí k nastřelování červů. Tento způsob vnadění se mi však neosvědčil. Proud je silnější než se na první pohled zdá a hloubka také není nejmenší. Proto si myslím, že pokud chcete skutečně lovit v rámci svého desetimetrového sektoru, nemá střílení červů smysl. To ovšem netvrdím o kalíškování menšího množství lepených červů.
Cidlina je velice pěkný revír, není divu, že se tu na jaře pravidelně sjíždí okolo 120 závodníků na Májovém přeboru. Konají se tu však i jiné akce. Jakub Kabát o chytání na Cidlině, kde probíhalo MČR junioru a kadetu 2003, na kterém získal po nezapomenutelném výkonu titul vicemistra České republiky, napsal:
Tenkrát na té Cidlině, tam bylo dobrý, že nikdo nešílel a neházel tam metráky krmení. S rybama se tam dalo něco dělat, protože pořád přijímaly potravu. Stačilo udělat hodně mrakující krmení, do kterého najížděli plotice a vyzobávaly červíky. Házet ho tam přesně a pravidelně a pak už jen trefit tu přesnou hloubku a najít to místo kam měl napíchnutý červík pomalu klesnout. Udici sem nechával absolutně volně. Až ke konci jsem popotahoval po proudu, protože u hladiny šla voda o něco pomaleji(vítr) a už se jim to nelíbilo. Jo ješte jedna věc, vlasec 0,06 na začátek a pak 0,05 + 24 ten nejlehčí háček co sem měl. No a trochu fungovalo i krmení. Cituji Skaldovu památnou větu: "Ty v... na mě ta plotice bleje ty tvoje fialový s.....!") Ale rozhodně nebylo kouzelný! Akorát ty ryby neodpuzovalo. Okolo krmení se celkově taky hrozně nadělá, ale přečtěte si Bělovského, už ten píše: Zázračný krmení neexistuje a nikdy ho nevymyslíte. Z čehož vyplývá, že chybu hledejte raději někde jinde než v krmení!
Autorem fotografií je Milan Jungvirt, za jejich poskytnutí mnohokrát děkuji.