Ve městě Pardubice se nachází hned několik závodních úseků na řece Labi. Rybí obsádka, hloubka i způsoby lovu si jsou na všech úsecích velmi podobné, nabízejí ideální podmínky pro lov na plavanou.
Pardubice jsou krajským městem stejnojmenného kraje, proto věřím, že nikdo nebude mít problém najít cestu na závody zde pořádané. Ve městě je orientace už o trochu složitější a to i proto, že se tu nenachází jeden závodní úsek, ale úseků hned několik. Ideální je orientovat se podle mostů, od kterých se na závodní úseky sjíždí a strany řeky, na které se bude lovit. Všechny úseky jsou výborně zarybněné a nabízejí ideální podmínky pro lov všemi způsoby, která závodní plavaná nabízí.
Závodní úseky
Řeka Labe se zdánlivě neregulována klikatí zástavbou města Pardubic, prakticky v celé této délce je možné vytyčit závodní trať. Odehrávalo se tu už mnoho mistrovství republiky všech kategorií, ligové soutěže i pohárové závody. Nejčastěji se loví na pravé straně řeky pod mostem P. Wonky. Tento závodní úsek se nachází na vnitřní straně dlouhého ohybu řeky. Břehy jsou hliněné, porostlé trávou, od nezpevněné cesty na horním okraji se pomalu svažují až k řece. Na některých místech může být trochu obtížnější postavit sedačku, kraj břehu není pevný a padá z výšky jednoho metru do vody. Stejně jako na ostatních úsecích tu není problém se zapichováním vidliček, deštníků, ... Tento závodní úsek bez problému pojme přes 70 závodníků. Pořádala se tu Mistrovství světa hendikepovaných závodníků 2005 a kadetů 2007.
Hned pod dalším mostem v Polabinách se nacházejí dva závodní úseky po obou stranách řeky. Patří k nejstarším používaným závodním úsekům v Pardubicích. Horní část těchto úseků je rovná, až spodní partie uhýbá mírně vlevo pod další most, za kterým se nachází další závodní úsek. Po obou březích vede asfaltová cesta, od které se břeh svažuje v celku prudce k řece. Na každou stranu tohoto úseku se vejde okolo 45 závodníků. Na pravé straně byly vytyčeny dva sektory na MS juniorů 2007. Poslední Pardubické závodní úseky se nacházejí dále po proudu pod železničním mostem. Řeka tu nejprve zatáčí vlevo, pak se narovnává a dále se stáčí doprava k Přeloučskému jezu. Podél úseku vede nezpevněná cesta. Na levé straně je břeh velmi mírný, prakticky bez sklonu. Na břehu pravém se svažuje prudčeji. Závodní trať tu je možné vytyčit na obou stranách řeky. Mistrovství světa juniorů 2007 (3 sektory) se odehrávalo na břehu pravém, na který se vejde přes 80 závodníků. Další úseky se používají mnohem méně. Zmíním ještě úsek na pravém břehu nad mostem P. Wonky přibližně pro 30 závodníků a trochu delší úsek na levém břehu Labe nad soutokem s Chrudimkou, kde se pořádaly krajské přebory.
Řeka Labe
Labe v Pardubicích je širokou nížinnou řekou s pomalým proudem. Na obou koncích závodních úseků je drženo již zmiňovanými jezy, které ovlivňují průtok v průběhu dne. Na to je potřeba dávat pozor, nejen že se najednou může řeka krátkodobě zrychlit (obyčejně když projíždí loď přes plavební komoru), hlavně se mění hloubka a to i o 20 centimetrů! Průtok jinak bývá pravidelný a menší deště na něj nemají vliv. Jen na jaře při tání sněhu na horách a po silných lijácích se proud zrychlí a voda dostane červeno hnědou barvu. Pak přicházejí ke slovu těžká lízátka nebo lov ouklejí. Řeka je široká okolo 60ti metrů a hned u břehu padá do hloubky okolo dvou metrů. Největší hloubka je na vnějších stranách zatáček, dosahuje přibližně 3 metrů. Je dobré sledovat tvar řeky, který nám napoví, jak vypadá reliéf dna a tím i místo, kde ryby hledat.
Všechny úseky jsou velmi dobře zarybněny cejnkem malým, který tvoří hlavní část úlovku. Velcí cejni, kteří jsou rybou mezi závodníky nejoblíbenější, se tu také vyskytují ve větším množství, ne vždy se však nechají zlákat dobrotami, které jim připravujeme. Na některých místech, hlavně na úseku pod mostem P. Wonky se vyskytují velká hejna podouství, která mohou významně doplnit složení našeho vezírku. Plotice se vyskytuje v menší míře rovnoměrně po celé délce řeky. Vítaným zpestřením na této vodě je i početná obsádka ouklejí, které mohou nabídnout nevšední sportovní výkony. Ostatních ryb se loví po málu, v úlovcích se může dále objevit kapr, parma či ostroretka. V posledních letech jsou stavy drobnějších ryb redukovány přemnoženými sumci, které se daří pravidelně chytat i na plavačkových závodech. Přesto je počet bílé ryby v řece opravdu nadprůměrný.
Lov s děličkou
Dělička je základním způsobem lovu v Pardubicích, ne vždy však nejlepším. Dokáže se přizpůsobil rychlostnímu lovu cejnků, podouství a plotic, ale její přednosti se dokonale zužitkují především při lovu velkých cejnů. V Pardubicích je nejčastější situace, že berou drobné ryby a mezi nimi se sem tam uloví zdánlivě nahodile velký cejn. Závody, kdy berou hlavně velcí cejni, jsou spíše vzácností a většinou se nevyplatí jít čistě po nich. Tomuto se přizpůsobuje i lov s děličkou.
Udice používané pro lov na děličku jsou tři. Prví je pro případ, kdy bere velké množství cejnků a podouství, které jsou naší cílovou rybou. Udice se skládá z hlavní zátěže a jednoho vodícího broku okolo velikosti č. 6. Podle rychlosti proudu se volí splávky s nosností od 2 do 4 gramů. Pokud ryby berou opravdu dobře, není problém použít forpas o průměru 0,12 mm. Běžně se však používají návazce s průměrem 0,10 mm. Forpasu pak odpovídá o dvě setinky silnější kmenový vlasec. Udice se nechává volně plout s proudem, hloubka se nastavuje tak, aby udice při proplouvání nevázla o dno. Každé potopení musí být záběr! Jen při trochu silnějším proudu se udice mírně brzdí. Takto se na červy či pinki odchytávají ve vysokém tempu cejnci, podoustve a plotice. Je to zvláštní, ale toto sestavení a vedení udice je přitažlivé i pro cejny, jen nástraha se musí změnit. Stačí jen bedlivě sledovat chování ryb. Když náhle ustanou záběry od drobné ryby, většinou to znamená, že se přijelo na zakrmené místo podívat pár větších cejnů. Je nutné rychle vyměnit nástrahu za několik hnojáků (ideální je mít nachystanou totožnou udici s větším cejnovým háčkem na druhém topsetu). Během chvilky se vám může podařit chytnout jednoho, ale třeba i tři pěkné „zlaťáky", ale pak rychle zpátky na drobnou rybu. Nemá cenu vyčkávat na další velké cejny, jen bychom marnili čas. V drobných rybách váha pravidelně přiskakuje a my v klidu vyčkáváme, až se cejni znovu přijedou podívat na naše krmení. Pokud cejni neberou, nepoznáme jejich nájezd do krmení, asi jich připluje málo. Vyplatí se pravidelně jednou za 15 minut zkusit nastražit hnojáky a dále se věnovat drobné rybě. Chytneme tak třeba tři cejny navíc, ale ti často rozhodnou závod. Ti, co na cejna budou čekat, často žádného nevysedí. Takovýmto způsobem se dá nalovit okolo 16 kilogramů.
Druhá udice se používá obdobně jako první, je nachystána pro situaci, kdy si chceme z lovného místa vybírat větší cejky a podoustve. Jen pozor, abyste nepřebrali, většinou je lepší chytat více drobné ryby než čekat na větší. Třetí udice je pro vzácné případy, kdy berou velcí cejni. Udice se drží kousek pod krmením s chuchvalcem žížal (3 až 5 hnojáků na velkém cejnovém háku).
Lov s bičem
Pokud se podíváte na způsob lovu s děličkou, říkáte si, že to s bičem hravě zvládnete také a máte samozřejmě pravdu. Pokud jsou hlavní lovenou rybou cejnci či podoustve a cejni jsou jen třešničkou na dortu, je bič v rukách „odborníka" jasně lepší zbraní. Udice se použije stejná jako na děličce, se stejnou hloubkou i vedením. Pokud přidáme i trik s občasným nastražením hnojáků, dočkáte se velkých cejnů. Navíc vám do karet budou hrát hlavní výhody lovu s bičem. Možnost biče jít o pár metrů dále za děličky je velkým plusem. Rozdíl oněch 2 až 4 metrů je nečekaně viditelný v množství ryb na lovném místě. Rybám v Pardubicích se u břehu příliš nelíbí. Podmínkou je použít bič dlouhý minimálně 9 metrů. Při zdolávání drobných ryb se jasně projeví rychlost, která je u biče ohromující. Ne náhodou se Honzovi Veselému při přípravě na MS podařilo právě při lovu s dlouhým bičem nachytat největší hmotnost 22,5 kg (v úlovku převažovali drobní cejnci!) Podle všeho je tedy bič ideálním způsobem lovu v Pardubicích, za předpokladu, že jsou ryby při chuti a nejsou to jen velcí cejni.
Lov na odhoz
Odhoz je královskou disciplínou závodní plavané a v Pardubicích znamená snad jedinou jistotu úlovku (za normálního stavu vody). Né vždy se na výborně zarybněném Labi loví ohromující hmotnosti přesahující 10 kg. V té době přichází ke slovu lov na odhoz.
Na této vodě je možné lovit na propad (angličák napevno na „Téčku"), na klouzák i na bolognesku. Každá ryba a vítr si však žádá něco trochu jiného. Na drobnější rybu je ideální jemnější propadová udice se zátěží 0,5 gramu v menších bročcích sražených hned u obratlíku. Pokud jdeme po větších rybách, volil bych propad se zátěží 1 gram hned u forpasu. Pokud najdeme pěkně čisté dno, můžeme použít třetí udici. Ta díky většímu přehloubení pomaleji pluje vodou a láká větší ryby. Vodící brok se používá velikosti 6 až 8. Mezi těmito montážemi bych vybíral i v situaci, kdy fouká po vodě. I při lovu s propadem se nám vítr proti vodě muže náramně hodit. Využíváme ho při pokládání vlasce na vodu, který se při chytání na řekách obyčejně nepotápí (pokud nefouká po vodě). Na lov cejnů a v době, kdy fouká proti proudu řeky se krásně loví na bolognesku, která dokáže dokonale využít větru. Základní udice je klasikou pro tento způsob lovu. Vodící brok se volí větší okolo velikosti č. 4. Pokud máme čisté dno a chceme udici ještě více brzdit, volí se druhá bolognesková udice se dvěma broky velikosti 4 položenými na dně. Splávek se sice místy připotápí, ale zkušený závodník snadno pozná co je záběr a co je dno. Nejhorší situace je, když fouká po vodě a my chceme chytat cejny. V takovém případě se loví na klouzák, to už je vysoká škola plavané.
Ve všech situacích bych volil co možná nejlehčí splávky. Na bolognesce nám bude bohatě stačit 5 gramů (na MS jsem lovili na speciálně zhotovené podlouhlé splávky od Kamila Falty, které měli nosnost 5 gramů, byli extrémně lehké a anténku měli na krátké uhlíkové jehle. Byli opravdu ideální). Při lovu na propad i klouzák vám bude bohatě stačit 6 - 8 gramů těžký angličák. Jen do opravdu větrného počasí je třeba volit splávky těžší.
Velmi důležitá je volba místa, kde chceme chytat s odhozem. První kritérium výběru je aktivita ryb. Dá se říci, že čím ryby hůře berou, tím dále je v Pardubicích lepší chytat. Vždy je však třeba pamatovat na přesnost chytání, každý snad víme, kde máme své limity. Na MS stačila vzdálenost okolo 35 metrů. Druhé a mnohem důležitější je místo, kam jsme si vylosovali. Na dně jsou na mnoha místech naplavené větve a jiné nečistoty, o které budeme váznout. Těmto místům se musíme vyhnout. Pečlivým měřením hloubky a mapováním dna se musí najít čisté místo pro chytání. Na odhozu platí mnohem více než jinde, že každé potopení splávku musí být záběr. Jinak budeme dokola sekat a nahazovat, ale ryb nám ve vezírku přibývat nebudou. Hloubku přidáváme až do doby, kdy nám udice začne při proplouvání váznout. Pak ubereme pět centimetrů a máme ideální hloubku pro chytání. V průběhu závodu si počínáme stejně jako při lovu na děličku a bič. Nastražíme tři červy, pět pinek, červa s patentkou, pět patentek ... a lovíme drobné cejnky, podoustve, plotice ... po patnácti minutách nebo při slábnutí záběrů nastražíme „chobotnici" a zkusíme cejna ... vrátíme se k chytání droboti a tak stále dokola.
Lov ouklejí
Říkáte si, že oukleje se loví jen pro záchranu? V Pardubicích se můžete přesvědčit o opaku. Na Májovém přeboru kadetů 2007 se podařilo Báře Bačinové nalovit přes 10 kilogramů ouklejí. Jen o pár gramů jí unikla jednička v sektoru. Pro mnohé závodníky to byl šok. Ale stejně jako ostatní Pardubické ryby i oukleje jsou náladové a ne vždy berou. V létě se tu dokonce objevila sorta drobných ouklejí, které se lovit rozhodně nevyplatilo. V každém případě bych s touto variantou vždy počítal. Sám jsem tu na ouklejích vyhrál sektor první ligy s hmotností 13,5 kg.
Krmení
Pokud se budeme bavit o tom, co je nejdůležitější na krmení do Pardubic bude to určitě pravidelnost. Na každé proplutí musí do vody spadnout koule krmení a když ryby hodně berou tak i dvě. Koule nemusí být veliké, to by vám krmení nestačilo. Krmení musí být pravidelné. Stačí pět minut motat udici a ryby jsou u souseda. Dá nám mnoho práce přetáhnout mu je zpět. Jen v případě, že nám na místo masivně najedou cejni, je lepší najednou naházet šest kuliček a pak deset minut nechat cejnům klid a tak stále dokola.
Velmi důležité je i místo, kam krmíme a jak přitom vedeme udici. Je jasné, že se musí krmit stále do stejného místa a to, co možná nejpřesněji. Že toto místo musíme určit podle reliéfu dna, ... O tomto psát nechci. Jde o to, že koule krmení musí spadnout přibližně metr po proudu pod splávek. Splávek tak připlouvá do místa, kam koule krmení dopadla a zvířila částečky krmení na dně. Do tohoto místa se ženou ryby, poprat se o nové sousto k snědku. Pokud tuto zásadu dodržíte, budete mít záběr podstatně rychleji. Platí to, jak při lovu na děličku a bič, tak u lovu na odhoz.
Pokud jde o složení, považuji za nejdůležitější dostatek těžší lepivé hlíny (ideální je místní hlína, je lepší než ty kupované). Optimální množství je 5 - 6 litrů navlhčené hlíny na přípravu povolených 17 litrů. Jedna z receptur, která tu funguje v létě (berou více cejni), je 1kg TTX + 0,5l Melasa + 0,5kg drceného spařeného konopí ... 2kg 3000 Fond + 2kg 3000 Gros Gardons + 0,5kg Epicejn. Na jaro kdy se loví více drobotě bych připravil 1kg TTX + 0,5l Patentový Aromix + 0,5kg drceného spařeného konopí ... 1kg 3000 Riviere + 2kg 3000 Gros Gardons + 1kg Super Cejn Speciál + 0,5kg Epicejn. S posilovači bych raději šetřil. Dobře tu fungují tekuté Aromixi, kterých se nemusíte bát, ale se sypkými to už tak jednoznačné není. Jsou závody, kdy skvěle zafunguje Brasemix, ale další závod dokáže úplně pokazit. SuperBremix či Unix toho moc nepokazí, ale většinou ani nevylepší. Posilovače je třeba dobře vyzkoušet na tréninku a pořádně zvážit jejich použití. Sám tu práškové posilovače nepoužívám a raději se soustředím na samotné chytání. Není tajemstvím, že pro MS jsme použili krmení od Ríši Konopáska, které na jeho domácí vodě funguje výtečně. Samostatná hlína na patentky se nám neosvědčila.
Na základní krmení je dobré použít pouze 1/4 připraveného krmení. Zbytek budeme potřebovat v průběhu závodu. Je bláhové si myslet, že tu ukrmíte dvě místa. I na to jedno budete muset krmením šetřit, aby vám vydrželo na celé 3 hodiny.
Živé nástrahy
Vymyslet ideální skladbu živého je velice složité. V zásadě se musíte rozhodnout mezi dvěma způsoby chytání, kterým podřídíte i živé nástrahy. Pokud půjdeme po cejnkovi, podoustvi a plotici, budou většinu živého tvořit bílí červi. Hnojáci a patentky budou spíše doplňkovou záležitostí. Pokud půjdeme po velkých cejncích a cejnech, bude hlavní množství hnojáků doplněno o kukly, patentky a červy. Vždy to záleží na aktuální situaci braní ryb. Na mistrovství světa jsem se poprvé setkal s jevem, kdy velcí cejni dávali přednost velkým bílým červům a kuklám před hnojáky či velkými patentkami. Na Labi v Pardubicích je prostě možné všechno.
Od vody
Při závodě se dosti pravidelně opakuje stejné chování ryb. První hodinu berou drobnější cejnci a plotice. V úlovku se ukazuje i podoustev a větší cejnek, ale tyto ryby nastupují opožděně za rybí drobotí. První hodinu se vyplatí co nejrychleji odchytávat tuto drobnou rybu. Podle místa se může další dvě hodiny lovit větší podostev a to hlavně v horní části na dohled k jezu u zimního stadiónu. Většinou však do krmení začínají najíždět větší cejni, které je potřeba hlídat a zkoušet je odchytávat mezi drobotí. Poslední hodinu se závod rozhoduje právě na velkých cejnech, ale i v této době se je vyplácí cíleně lovit jen v situaci, že nám na krmení „lehnou". Jinak je dobré postupovat podle popsaného postupu a zdánlivě náhodně je odchytávat mezi drobnějšími rybami, které budou zaručeně chybět „číhačům" na velké cejny. S tímto chováním ryb je dobré počítat při rozdělování živého a nechat si na druhou polovinu závodu a hlavně na poslední hodinu dostatek dobrot pro velké cejny.
Závěr
Pokud bych měl řeku Labe v Pardubicích charakterizovat jedním slovem, řekl bych: „Nevyzpytatelná". V průběhu jara a léta tohoto roku jsem tu s družstvem kadetů absolvoval přes 25 závodů. Snad jediný z nich nebyl stejný. Vždy je potřeba nastupovat do závodu obezřetně a počítat s náhradní variantou lovu, koukat se kolem sebe a snažit se, co nejrychleji přizpůsobit aktuální situaci. Na mistrovství světa právě na měnící se podmínky doplatilo mnoho národů. Co se jeden den tréninku vymyslelo, už druhý den neplatilo a muselo se znovu hledat, jak ty šupinaté potvůrky přelstít. Lov na odhoz nebyl zdaleka jediný způsob, jak závod vyhrát, byl to však způsob nejjistější. Slováci i Poláci lovili první den velmi dobře na biče, ale vždy jim některý závodník „vybouchl". Druhý den již tento způsob lovu nefungoval, pro změnu překvapili Angličani s děličkou. Jiný příklad: Na jaře jsme chytali i 22 kg skaláků, kteří byli v tomto období hlavní lovenou rybou.V létě při MS jako by je někdo z vody vyhnal! V Pardubicích se nikdy nedá počítat na 100% s výsledkem z vyzkoušeného způsobu lovu. Takových vod není v naší republice mnoho, o to je Labe v Pardubicích krásnější.
Pardubické Labe nabízí ideální podmínky pro všechny způsoby lovu. Na trénink to je z tohoto důvodu naprosto ideální trať. O to složitější je vybrat ten nejlepší způsob lovu pro závod. Je jasné, že v průběhu závodu není možné lovit všemi způsoby, krmení by vám nestačilo ani na základní krmení. Volba toho ideálního způsobu lovu záleží na aktuálních podmínkách a osobní odvaze. Nikdo vám nedokáže říci dopředu, který způsob lovu bude lepší. Proto jsou závody v Pardubicích tak zajímavé.
